Po říjnových krajských volbách chce opozice vyvolat už čtvrté hlasování o nedůvěře vládě. Předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek věří, že jeho strana po vítězném tažení v krajích tentokrát vládu doopravdy svrhne. Jeho arogantní sebestřednost, s jakou už dopředu prezentuje své jisté úspěchy, sice může ještě všechno pokazit, ale v zásadě lze doufat, že se tentokrát Topolánkův kabinet opravdu může poroučet. A to díky hlasům tzv. rebelů z vládní koalice. Pokud se ovšem nezaleknou dovedně nastražených strašáků v koaličním zelí.

Jedním z nich je bezesporu blížící se předsednictví České republiky v Evropské unii. Myslím, že o fungování evropských institucí už ledacos vím, a tak můžu s klidným svědomím každého ujistit, že se v případě říjnového či listopadového pádu vlády nestane vůbec nic. Ba naopak. Pád této vlády nám bude během našeho předsednictví jen ku prospěchu. Důvody jsou prosté. Poslední aféra, která otřásla nejsilnější vládní stranou, odhalila z politického i lidského zákulisí ODS mnohem víc než jen odsouzeníhodné pletichy a přípravu trestného činu vydírání. Rebelující Vlastimil Tlustý poté, co se stal objektem nejrůznějších her a mediálních útoků, zvolil v těchto nestandardních podmínkách nestandardní metodu – řízenou provokaci. Prostě chtěl vědět, kdopak si to s ním tak nepěkně hraje. Jeho kolega Jan Morava to zbaštil i s navijákem a odkopal nejen sebe, ale i své výše postavené stranické kolegy. A navíc k celé aféře přidal nepěkný bonus – přípravu vydírání koaliční zelené poslankyně Olgy Zubové.

A co na to ODS? Tažení zahájil premiér Topolánek na sjezdu zelených, kde delegáty téměř s pláčem prosil o spojenectví proti spolustraníkovi Vlastimilu Tlustému. Nad činy Jana Moravy se pozastavil jen tak, aby se neřeklo. V takto nastartované linii se pak sešikovalo celé stádo. Tlustý, Morava, všechno jedno, oba z kola ven! A dorazil to ministr vnitra Ivan Langer v Otázkách Václava Moravce, když divákům naservíroval své pojetí politiky – podle něj je to jen a pouze boj o moc. Asi by tímto argumentem ospravedlňoval i své chování při letošní volbě prezidenta, kdyby náhodou moderátora pořadu napadlo mu je v rámci diskuse o výhrůžkách a vydírání v české politice připomenout. Tehdy vládním a parlamentním kolegům vyhrožoval „bručením“ (podle obecně užívaného jazyka jde o pobyt za mřížemi, což z úst ministra vnitra nezní zrovna jako dobrý fór). Takže co nám tím vším chce ODS a její čelní představitelé sdělit?

Zaprvé: Vydírání a výhrůžky jsou legitimní prostředky politiky, protože jde pouze o mocenský boj. Zadruhé: Viníky nejsou ti, kteří operují nelegálními prostředky, pokud se jejich činnost nedostane na veřejnost. V takovém případě jsou však stále méně vinni než ti, kteří se o zveřejnění vyděračských mocenských praktik postarali. Zatřetí: Když tomu nerozumíš, tak se toho zbav. Toto staré mafiánské pravidlo nyní patrně vede kroky regionálních organizací, které asi nebudeme podezírat, že jsou zasvěceny do mocenských her na nejvyšší úrovni. Přesto křičí, ať táhnou oba. Tlustý i Morava. Aniž by se zabývaly podstatou věci a mírou viny. A rakovničtí se dokonce chystají skoncovat s Vlastimilem Tlustým a vyhodit ho ze strany. Tak se paradoxně může stát, že „agenta provokatéra“ modré stádo vypudí, ale jím odhaleného „zločince“ Moravu si ponechá. Ten je totiž mladý, naivní a čitelný.

A s touto „inteligenční“ výbavou ná chce naše nejsilnější vládní strana provést půlročním předsednictvím EU. S těmito přístupy chce vést jednání na evropské i světové úrovni. S takovými myšlenkovými pochody bude přistupovat k řešení případných konfliktů. S tímto „vychováním“ bude reprezentovat nás všechny na společenských akcích na nejvyšší úrovni. Ostatně už to předvedla při přípravě zahajovacích plesu českého předsednictví, kam zatím pozvala řadu prezidentů, ovšem kromě toho českého. Ten se totiž jmenuje Václav Klaus a vůdce stáda Topolánek ho zrovna nemusí. Takového faux pas by se nedopustilo ani dítko školou povinné. Lze s úspěchem očekávat, že ta půlroční nebetyčná ostuda svým rozsahem zdaleka předčí stupiditu právě rozjeté billboardové kampaně, která Evropě už dopředu arogantně vyhrožuje, jak jí to „osladíme“. A kdyby tohle všechno náhodou k poškození České republiky nestačilo, má vláda v kapse ještě jeden významný trumf. Vlastizradu.

Když senátoři ODS poslali Lisabonskou smlouvu k přezkoumání k Ústavnímu soudu, asi věděli, proč. Její přijetí v současném znění do budoucna může ohrozit celistvost státu i majetky jeho občanů. Zelení i lidovci jsou samozřejmě pro. Jejich sponzorům a spřízněným klikám v zahraničí právě takový stav vyhovuje. Topolánek poté, co se Zeleným vyplakal na rameni, chce právě ve prospěch Lisabonské smlouvy měnit naši Ústavu. A šéf legislativní rady vlády lidovec Cyril Svoboda jde ještě dál. Ratifikovat smlouvu, i kdyby byla protiústavní. Ústavu prý můžeme změnit potom. Postoj na vládního „hlídače zákonů“ nevídaný. Tak co – ještě si někdo může myslet, že je pád právě této vlády před naším evropským předsednictvím problém? Nikoliv. Byla by to jedinečná šance.

Pravda, prezident může v takovém případě ponechat vládu i po demisi, ať si vládne, jak umí. Ústava to umožňuje. Ale také mu dává možnost jmenovat úplně jinou vládu. Schopnou úřednickou. Procesy našeho předsednictví jsou stejně už dopředu nalajnovány a jsou z valné části právě úřednické. A navíc není vyloučeno, že by ani s podporou ve sněmovně taková vláda nemusela mít zásadní problém. Řekněme s omezeným mandátem do předčasných voleb. Je tu však jeden problém. Tenhle postup zvolil v roce 1997 Václav Havel. Bude mít Václav Klaus odvahu překročit svůj vlastní stín a použít metodu svého věčného oponenta? S vědomím, že je to moudré a že když dva dělají totéž, nemusí to být totéž?

Nejen, že by v takovém případě neměl potíže s pozvánkou na zahajovací ples, ale jeho hlas by v takové konstelaci byl v Evropě slyšet mnohem víc. A přes věčné skuhrání našich rádoby Evropanů z ČSSD či menších koaličních stran je to kritický hlas, který Evropa potřebuje jako příslovečné prase drbání. To, že je osamocený, je jen mýtus – různé a tedy i velmi kritické názorové proudy se v institucích EU střetávají denně s naprostou samozřejmostí. A jednotliví oponenti tam nějak ani nepotřebují iniciativního poslance Moravu, aby jim sháněl na protivníky kompromitující materiály.

poslankyně Evropského parlamentu