Vláda Petra Fialy (ODS) plnohodnotně pracuje od poloviny prosince a kromě rozpočtu a jiného po bývalé vládě začala i revizi personálních obsazení některých úřadů. Ne že by ve všem jednala průhledně a nekontroverzně, jako třeba v případě možné výměny policejního prezidenta. Ale čeká ji i velmi zvláštní podivná skupina dosavadních devíti vládních zmocněnců, o kterých se zmínil místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Už jen její obsazení či neobsazení budí rozpaky. Známým jménem je například Vladimír Dzurilla, jmenovaný minulou vládou zmocněncem pro digitalizaci. V této oblasti si vydobyl určitou prestiž. Jenže nová vláda zřídila pro svého člena z Pirátské strany Ivana Bartoše ministerstvo pro místní rozvoj a digitalizaci. K čemu dva úřady se stejným posláním?

Naopak kontroverzní bylo jmenování poslankyně ANO Heleny Válkové zmocněnkyní pro lidská práva, nakolik vyšel najevo její článek s bývalým nechvalně známým komunistickým prokurátorem, navíc na téma dozoru zneužívaného proti disidentům. Je těžko možné si ale představit, že vládním zmocněncem bude nyní opoziční poslankyně.

Svého vládního zmocněnce má i věda a výzkum ve zdravotnictví, byl zřízen poté, co epidemiolog Roman Prymula odešel z postu náměstka ministra zdravotnictví pro neshody s Adamem Vojtěchem (za ANO) v jeho prvním období. Skončil v ní, když se nakrátko stal ministrem sám, a už se tam nevrátil.

Nová vláda navíc zřídila ministerstvo pro vědu, výzkum a inovace. Některé posty jsou dlouhodobě neobsazeny, vládně zmocněna je i jaderná energetika, evropský soud pro lidská práva a dokonce i evropský družicový navigační systém.

Vláda Petra Fialy se deklarovala jako vláda úspor. Místo toho zřídila nová ministerstva a navzdory slibům, že nebudou mít aparát, začala zřizovat na Úřadu vlády desítky nových míst. Ale zatímco ministerstvo pro digitalizaci nebo pro vědu mají jakési opodstatnění, vládní zmocněnci se jeví funkcemi zcela zbytnými. A je otázka, proč je minulá vláda udržovala tak dlouho při životě.

V souladu se slovy Mariana Jurečky nezbývá než velmi eufemisticky tyto posty přehodnotit. V praxi to může znamenat převedení nejen jejich možná i potřebné agendy na jiné úřady, ale též i zachování jejich pracovních pozic.

Seriál Ano, pane ministře a Ano, pane premiére dává nahlédnout do praxe státního aparátu demokratické vyspělé země a typickým příkladem je nemocnice, která perfektně funguje, ke spokojenosti zřizovatele i zaměstnanců, jen v ní nejsou žádní pacienti.

Současná vláda se dostala do takto symbolicky nepříznivého světla, když začala zřizováním úřadů nových místo slibovaného rušení zbytných. Tajemná skupina vládních zmocněnců je příležitostí k postupu zcela opačnému. Nemělo by ale zůstat jen u něj, ale u celkové analýzy efektivity státního aparátu, která byla dříve opozičními stranami slibována.

Už zřizování nových ministerstev nebylo právě dobře vysvětleno jejich funkčností a zavdalo záminky spíše k podezřením, že to souvisí s početnou vládní koalicí pěti stran a funkcemi pro potřebné.

Jenže to je přesně ten způsob, který tyto strany ještě jako opoziční odsuzovaly. Nyní mají možnost ukázat, jak se říká, kde je Rhodos. Snad bude pokračování jejich snahy lepší než začátek. Nejen v případě vládních zmocněnců.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus