Současná tvorba proticovidových opatření, příkazů, zákazů a nařízení mi trošku připomíná pohádku O pejskovi a kočičce – konkrétně situaci, kdy spolu tvořili (či spíše patlali) dort. Také do něj strčili, co je napadlo, a výsledek podle toho vypadal.

Vláda si počíná nachlup stejně. Jenže tady bohužel jde o nás všechny. Vidím v diskuzích u svých příspěvků, že lidé nacházejí paralelu u filmů a pohádek – opět se tak dostávají „do oběhu“ hlášky typu: „k takovému nedopatření dochází maximálně jednou za deset let“ (i když v současném případě je tento interval v lepším případě v horizontu dnů a opravdu by nebylo na škodu přizvat Chocholouška), „odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil,“ „Pepo, já se spletla“ a došlo už i na království, kde bylo lidem zakázáno zpívat.

A vláda bude tvořit znovu. Co ale do opatření vmísí tentokrát, to už nikdo nedokáže sledovat. Především pak nikdo neví, za jak dlouho se recept opět upraví. Velmi trefně byla situace popsána v jednom z médií, kde autor uváděl, že tito naši vládní kuchtíci zřejmě usilují o Řád myšího kožíšku.

Řada lidí se na mne obrací s dotazem, jak je možné, že vláda vždy nechává minimálně 14 dnů k tomu, aby zjistila, jak se její přísná opatření projeví v praxi s tím, že dřívější vyhodnocení a tedy ani rozvolnění prakticky není možné. Na straně druhé však v případě uvolnění opatření jí stačí maximálně dva až tři dny k tomu, aby věděla, že má zase zpřísnit. A to už nemluvím o nahodilých opatřeních, která se mění z hodiny na hodinu.

Ale vraťme se k aktuální situaci. Je tu s námi nějaký PES, jehož pozice se mění. Prý je aktuálně na trojce. Už teď se ale někteří přou o to, zda se posune do čtverky nebo pětky. A jedno to není – je třeba, aby živnostníci, provozovatelé sportovišť, hospod, restaurací, barů, hotelů a samozřejmě také obchodů věděli, na co se připravit a jaké kompenzace budou naopak připraveny pro ně.

Vše ale zatím plave na vodě a záchranný člun v nedohlednu. Mám pocit, že každý člen vlády má jinou představu o dalších opatřeních i systému náhrad. Je tu ale i jedna jistota. Živnostníci a drobní podnikatelé jsou otloukánky naší vlády. Nemají absolutně žádné zastání. Aktuálně je sice nejvíce postižena oblast gastronomie a cestovního ruchu, nicméně nikdo neví, kdo položí na špalek hlavu příště.

Opravdu se nedivím živnostníkům, že začínají s rebelií a porušují pravidla. Musí na sebe nějak upozornit a hrají o vše. Jinak tuto dobu ekonomicky nepřežijí. Mnozí si jistě řeknou: „No a co, mne se to netýká.“ Mýlí se. Týká se to nás všech. Pokud zkrachují živnostníci, padnou i desítky tisíc pracovních míst. Tito lidé jsou totiž také významní zaměstnavatelé. A co státní rozpočet? Myslí si snad někdo, že se bez živnostníků a podnikatelů udrží stav státní kasy na nějaké přijatelné úrovni? To rozhodně ne. Právě živnostníci, malé a střední firmy jsou totiž pomyslnou páteří ekonomiky a tvoří její největší podíl.

Současná situace by měla být mementem pro všechny. Je třeba, aby také drobní živnostníci a podnikatelé seděli v parlamentu a měli přímý vliv na tvorbu zákonů a chod naší země. V současné době tomu tak bohužel není a to je špatně. Přitom kdyby součástí týmu, který o podobných opatřeních rozhoduje, byli také tito lidé, jistě by nedocházelo k takovému potlačování svobody podnikání a k tak nesmyslným a naprosto nelogickým zásahům, provázeným neskutečnou mírou byrokracie a až pohrdáním tímto sektorem.

Právě ochrana této skupiny osob je jedním z důvodů, proč jsem již před lety spojil své síly se Stranou soukromníků České republiky. Používá totiž zdravý rozum, který v současné sestavě parlamentu opravdu velmi silně chybí.

Převzato z profilu.