Lubomír Zaorálek ve svém článku "Jak budeme mlčky šéfovat EU" v MfD z 9. října 2007 kritizuje vládu za to, jak připravuje české předsednictví v Evropské unii. Česko potřebuje veřejnou debatu na toto téma - avšak debatu věcnou, jejímž cílem nebude ani osočování před kamerami, ani zákulisní obchodování s ústavními funkcemi, ale společný úspěch při půlročním řízení Unie.

Pan poslanec vytkl vládě, že nekomunikuje o prioritách předsednictví, nezvládá dialog s opozicí, ba dokonce utajuje informace. To je vážné obvinění, které se však míjí s realitou.

Vláda již v únoru (zhruba o rok a půl dříve, než je u předsednických zemí zvykem) schválila pracovní dokument, jehož smyslem bylo načrtnout východiska a poskytnout základ pro diskusi, jejímž výstupem budou v červnu 2008 priority českého předsednictví - proreformní, ale konsenzuální. Oslovili jsme poslance a senátory v zahraničních a evropských výborech obou komor parlamentu (včetně Lubomíra Zaorálka), Asociaci krajů České republiky, Svaz měst a obcí, sociální partnery a odborníky z akademické, neziskové i podnikatelské sféry. Výsledkem jejich připomínek je přepracovaný dokument k prioritám českého předsednictví, který schválil v říjnu vládní výbor pro Evropskou unii a který byl poté zveřejněn na vládním webu. Nikdy nebyl projednáván v režimu "vyhrazené", jak v posledních Otázkách Václava Moravce uvedl stínový ministr zemědělství za ČSSD Michal Hašek. Umí si pan Zaorálek představit širší záběr diskuse a konkrétnější výstup debaty o předsednictví?

Trojčlenný tým

Pan poslanec dále vyjádřil obavy, že nebudeme s to se ujmout role moderátora různých zájmů v Unii a spolupracovat se zahraničními partnery. Opak je pravda. A na rozdíl od pana poslance to umíme doložit konkrétněji než "neoficiálními zdroji". Se Švédskem a Francií, které jsou s námi v předsednickém týmu, jsme navázali nadstandardní vztahy. V čele obou zemí stojí stejně jako u nás reformní vlády, jimž leží na srdci úspěch jejich předsednictví. V září jsme z české iniciativy v Praze společně zahájili práce na osmnáctiměsíčním programu našeho týmového předsednictví. Premiér Topolánek je v častém kontaktu s francouzským prezidentem Sarkozym a švédským premiérem Reinfeldtem. Podobný dialog se vede na dalších úrovních včetně Evropské komise a Generálního sekretariátu Rady EU, který je hlavním koordinátorem všech předsednictví.

Jsou toto příklady nekonstruktivního a izolacionistického přístupu, který je nám vytýkán?

V jednom se s Lubomírem Zaorálkem asi shodneme. Agenda předsednictví bude do značné míry předurčena reformní smlouvou, která byla schválena v Lisabonu a musí být nyní ratifikována.

Dělí nás ideologie

Neexistuje důvod pochybovat o tom, že k tomuto úkolu přistoupíme se vší vážností. Tato vláda má bytostný zájem na tom, aby české předsednictví bylo úspěšné, a hodlá za ně nést odpovědnost. Z naší iniciativy bylo v Lisabonu schváleno prohlášení, které stanoví pravidla hry mezi předsednickou zemí, Evropskou komisí a Evropskou radou tak, aby přechod k novému uspořádání proběhl bez zádrhelů.

Kritiku Lubomíra Zaorálka vnímám jako daň za otevřenost, nikoli uzavřenost vládní komunikace. To, co nazývá absencí diskuse, je ve skutečnosti absencí politického konsenzu, danou ideologicky, a ne neochotou hledat kompromisy. To je skutečným problémem českého předsednictví. Propast však lze překonat jen tehdy, bude-li vůle na obou stranách. Jsem přesvědčen, že větší investice do vědy, výzkumu a vzdělání, které umožní reforma evropského rozpočtu, stabilní ceny energie, které pomůže zajistit energetická politika Unie, či možnost pracovat volně ve všech zemích Evropské unie, jsou v zájmu voličů napříč politickým spektrem. Před dvěma týdny jsem nabídku spolupráce opozici znovu veřejně zopakoval na tiskové konferenci vlády. Pane Zaorálku, míč je nyní na vaší straně.

MfD, 25.10.2007

místopředseda vlády, senátor PČR