POLITIKA: Vláda s pachutí
Prohra to bezesporu byla, třebaže ne podle pravidel fair-play. Vzhledem k poměrům ve sněmovně nastoleným loňskými volbami žádný z obou stovkových bloků, tak jak se etablovaly, nad druhým dle zásad fair-play ani vyhrát nemohl. Paroubek sám se pro svůj třetí pokus dlouho chystal lovit „konstruktivní poslance“ zprava, na druhou stranu Topolánek a spol. mu nyní naservírovali roli morálního vítěze na stříbrném podnosu. Přechod poslanců ČSSD Pohanky a Melčáka provázely od počátku podivnosti: od jejich záhadných zmizení jako přes kopírák a Dalíkových přesných předpovědí, co bude dál, až po jednání s Topolánkem, na nichž si oba na premiérovi vymohli „programové změny“, které ve skutečnosti žádnými změnami nebyly. Ohlupování veřejnosti fiktivním vyjednáváním, to je chucpe.
Tato vláda bude přitom nepochybně stabilnější, než jak by se v tuto chvíli zdálo. Svůj příslib umožnit předčasné volby v případě, že nebude moci dělat reformy, Topolánek (jako to udělal s dalšími sliby) brzy uloží k ledu a koaliční partneři jej v tom napodobí. Navíc Pohanka s Melčákem, i když se ještě před pár dny dušovali, že vládě nic nedarují, budou pro její návrhy poslušně zvedat ruce; snad jen kdyby chtěl kabinet po vzoru turkmenského prezidenta Nijazova zrušit starobní důchody, zaváhal by Miloš Melčák. Ten svou novou pozici shrnul pro iDnes příznačně: „Rozhodně si nemyslím, že by ta vláda měla brzy padnout, tak jako si nemyslím, že by dva lidé, kteří se berou, měli mít v podvědomí to, že se do měsíce rozvedou.“
