Vláda Bohuslava Sobotky vznikla nakonec snáze, než se obecně po bouřlivém povolebním týdnu očekávalo. Bylo to relativně dlouhé, ale ne nějak výrazně "přes míru". Kde jsou dnes prohlášení představitelů ANO, že nevstoupí do vlády, politická vzpoura proti Bohuslavu Sobotkovi či obavy z toho, že prezident nejmenuje Zaorálka či Stropnického do ministerských funkcí… I rozpočet a zákon o státní službě se mezitím zvládly ve Sněmovně schválit.

Vláda přichází do takového stavu politiky, kdy pro velkou část lidí představuje naději na změnu. Jejímu "spasitelskému" étosu napomáhá i – mírně řečeno – rozpačité působení Rusnokovy vlády. Ta zatím ve srovnání se dvěma dřívějšími (polo)úřednickými vládami – Tošovského i Fischerovou - vzbudila nejméně nadšení mediálního mainstreamu a ani její odezva v širší veřejnosti nebyla valná.

Co však má být tou výše zmíněnou změnou, není zcela jasné. Lidé z různých voličských skupin ji vnímají odlišně a vkládají do vlády rozličné naděje. Téměř paušální souhlas má odmítnutí korupčních praktik v politice. Je ale sporné, jak se může podařit odstranění patologického jevu systému, v němž se řada aktérů "nové politiky" doposud pohybovala. Očekávání v sociálně-ekonomické sféře již mají voliči ANO a ČSSD v mnoha směrech rozdílné. Prubířským kamenem bude i to, zda se skutečně ve státním aparátu podaří nalézt slibované miliardové úspory, nebo se přejde ke zvyšování daní anebo zadlužování.

Důležitou roli bude sehrávat mediální prezentace vlády. Budou za ní stát některá mocná tištěná a internetová masmédia, skupina oponentních ale nebude zanedbatelná. Výraznou roli bude mít způsob informování o činnosti a případných skandálech vlády od hlavních televizních stanic. Od ČT lze očekávat spíše neutrální postoj, otázkou je prezentace na Nově. Pokud lze ale usuzovat z dosavadního trendu, ani zde zřejmě nedojde k závažnějším kontroverzím.

Ty mohou ve všech médiích přijít ve chvíli, kdyby vypukly vnitrokoaliční spory. Jim se ale přinejmenším zpočátku zřejmě bude nová vláda vyhýbat. Rozklížení Nečasova kabinetu pár měsíců po volbách v roce 2010 je dostatečným varováním. A KDU-ČSL nyní může být klidná, protože ANO a tím méně ČSSD už nebudou uvažovat o tom, že by ji vyměnili za čím dále populárnějšího a stále razantnějšího Tomia Okamuru s jeho Úsvitem.

Opozice není nyní ve stavu, kterým by mohla vládu výrazněji ohrozit, zatím ani argumentačně. Do 100 dnů hájení vstupuje Sobotka, Babiš a jejich tým v relativně dobré kondici, překážky přijdou nejdříve po několika hladkých oválech.