Poskytl jsem rozhovor serveru tiscali.cz. Titulek podle mého názoru neodráží nejpodstatnější témata rozhovoru, ale ten zvolila redakce. Vybral jsem tři otázky a odpovědi na zbývajících patnáct otázek najdete zde.
Jak vidíte další budoucnost Realistů a své působení v nich? Myslíte, že jejich čas ještě přijde?
Jako první jsem již před mnoha lety upozornil na to, že se již nedá mluvit o pravici a levici. Kvalita politiky se dnes určuje podle toho, která strana nejpřesněji definuje nejdůležitější politické úlohy, zvolí nejvhodnější kroky k jejich vyřešení a je schopna je rychle a efektivně provést.
S tímto cílem jsem pro Realisty vytvořil novou politickou metodu, se kterou se může každý seznámit v Realistickém kodexu na našich webových stránkách. Realisté tedy nabízejí zcela jedinečný styl politického myšlení a chování. Tomuto přístupu nepochybně patří budoucnost a i veškeré moje úsilí; pevně doufám, že s Realisty.
Jak hodnotíte kroky Babišovy menšinové vlády? Souhlasíte s její kritikou, že by neměla provádět personální změny a významnější rozhodnutí, protože se nachází v demisi?
Souhlasím. Vláda by si měla nejprve zajistit svou akceschopnost. Dokud není jisté, že má dostatečnou podporu ve sněmovně tak by neměla dělat rozhodnutí; a to ani personální. Ať mi nikdo neříká, že by to jinak nešlo. Belgie byla v letech 2012 - 2013 plných pět set třicet pět dní bez vlády. A tato země existuje doposud.
A proto považuji za nepřijatelné, že vláda, která nemá důvěru schválila přistoupení České republiky k fiskálnímu paktu EU. A její ministryně Schillerová se dokonce nechala slyšet, že je „ostuda, že k tomu došlo tak pozdě“. Paní ministryně zcela přehlíží dlouhodobé politicko-ekonomické důsledky této smlouvy. Provizorní česká vláda natrvalo zavazuje naší zemi k tomu, aby harmonizovala svou fiskální politiku s EU a udělala tak další závažný krok k převzetí eura. Většina Čechů ale euro nechce a premiér Andrej Babiš před volbami náš vstup do eurozóny vylučoval. A teď? Něco takového by se s Realisty nikdy nestalo.
Nevzdávají se politici své odpovědnosti, když pomocí referenda hodí rozhodnutí na občany, ať rozhodnou v referendu? Sami mohou získat politické body na tom, že referendum prosadí či se zapojí do kampaně před jeho konáním, ale zároveň mohou tvrdit, že lid rozhodl a oni za nic nemůžou.
O tom, že by politici chtěli rozhodnutí „hodit na občany“, přece nemůže být ani řeči. Právě naopak. Politici dělají všechno pro to, aby občany z rozhodování vyloučili a „hodili na ně“ pouze důsledky svých vlastních rozhodnutí.
Nejnovější příklad jsem již zmínil. Provizorní česká vláda natrvalo zavázala naši zemi k tomu, aby harmonizovala svou fiskální politiku s EU, a udělala tak další závažný krok k převzetí eura. Ale to většina Čechů nechce a byli by proto moc rádi, kdyby ne ně politici „hodili“ právě tohle rozhodnutí.
Měli bychom si uvědomit jednoduchou pravdu. Politici se mezi sebou přou o všechno možné. Ale zajedno si jsou v tom, že občanům chtějí postoupit co nejmenší podíl na moci. Logicky. Kvůli ní přece sami do politiky šli.