Od 15. února platí Opatření k omezení cestování. Má své opodstatnění, bohužel je ale naprosto nepromyšlené ve svých důsledcích a lidem pouze přidělává problémy.

Od 15. únoraplatíOpatření k omezení cestování. Jeho účel snad není dnes třeba příliš dlouze vysvětlovat - má pomoci zamezit dalšímu šíření pandemie. Bohužel je ale naprosto nepromyšlené ve svých důsledcích a lidem pouze přidělává problémy. Je proto škoda, že dosud zůstává opatření ve stínu jiných a na první pohled mediálně mnohem vděčnějších událostí, jako je spor o nouzový stav, schválení protiepidemického zákona či Prymula na stadionu.

Omezení vstupu do Česka by rozhodně nemělo zapadnout. Problematických bodů by se u omezení cestování dalo najít více než dost. V tomto článku bych proto rád připomenul aspoň ty nejdůležitější z nich.

Bagatelizace situace v Česku

Naprosto do očí bijící je v celém textu odůvodnění snaha bagatelizovat vážnost zdejší situace. V textu odůvodnění opatření se dočteme mj. následující: „Nejenže totiž počáteční mírnější přístup vedl k explozivnímu rozšíření nemoci COVID-19 (viz příklady Švédská, Nizozemska, Španělska, Itálie, Velké Británie a USA), popř. dokonce k mutaci tohoto viru (ve Velké Británii, Jihoafrické republice a Brazílii), a ke ztrátám na životech prozatím v řádu tisíců až desetitisíců v jednotlivých zemích, ale nakonec vede ke stejně přísným, nebo ještě přísnějším opatřením, než byla zvolena v České republice.“

Je velmi zvláštní číst taková slova na stránkách ministerstva zdravotnictví země, která sama epidemii absolutně nezvládla. Právě v Česku je situace, pokud jde o počet nakažených na 100 tisíc obyvatel a všechna relevantní měřítka, nejen horší než ve všech výše uvedených zemích, ale vůbec nejhorší na celém světě, když odmyslíme miniaturní státy jako Andorra a Černá Hora a území Gibraltaru. Navíc název mutací viru rozhodně nemusí znamenat, že by mutace vznikla mírnějším přístupem vlády dané země. V takovém případě by existovala např. i švédská mutace. Jenomže Švédsko si vede přinejmenším o mnoho lépe než Česko.

Chybu nelze hledat v přílišné mírnosti, jako spíše v nefungujících opatřeních. Právě z důvodů naprosto nepromyšlených opatření došlo k tomu, že mnoha lidem je už vše jedno a v současných omezeních se už téměř nikdo nevyzná. Je přetáhnut otáčivý moment. Pokud v ČR 46% lidí s příznaky přiznalo, že NEzůstává doma, desetitisícové denní přírůstky případů Covid-19 jen tak neskončí a zavírání a škol, obchodů, provozoven různých služeb, hospod a dalších zařízení na tom nic nezmění.

Omezení vstupu občanů do ČR je nesmyslné a protiústavní

Opatření v praxi znamenají, že lidé cestující do Česka musí nově podstupovat testování na COVID-19 již před zahájením návratu do ČR z řady zemí světa. Existují čtyři kategorie zemí podle rizikovosti a na základě toho jsou odstupňovány podmínky pro lidi vstupující na území Česka. Zelené jsou země s nízkým rizikem nákazy, oranžové jsou země se středním rizikem, červené s vysokým a tmavě červené s velmi vysokým rizikem. Fakticky se jedná o ztížení cestování do velké části světa, zvláště evropských zemí.

Nová pravidla platí pro návraty z pobytu delšího než 12 hodin z „nezelených“ zemí, což je téměř celá Evropa. Drtivá většina evropských zemíje nyní červená či tmavě červená. Výjimku představují Finsko, Norsko a Dánsko, které jsou oranžové a jako zelené jsou označené jen Island a Vatikán. U červených a tmavě červených zemí je vyžadována samoizolace do předložení negativního testu a u lidí z tmavě červených je dokonce možné předložit negativní test až pět dní po příjezdu.

ČR udělala opatření pro své občany na první pohled ještě přísnější, než doporučila Rada EU. V opatření se píše, že „omezení volného pohybu vychází opět z Doporučení Rady. Doporučení Rady v bodu 17 stanoví: Členské státy, které považují za nutné zavést omezení volného pohybu na základě svých vlastních rozhodovacích procesů, by mohly vyžadovat, aby osoby cestující z oblasti klasifikované jinak než jako „zelená“ podle bodu 10 a) podstoupily karanténu / domácí izolaci; a/nebo b) před cestou či po příjezdu podstoupily test na infekci COVID-19.“

Doporučuje se tedy „karanténa po návratu“ a/nebo „test“ před cestou či po příjezdu. Ministerstvo zdravotnictví však zvolilo karanténu i test. Dále je testu doporučen buď před cestou či po příjezdu. Mělo by se tedy jednat o výběr ze dvou možností. Ministerstvo zdravotnictví ale udělalo z výběru dvou možností při návratu dvě povinnosti.

Přísnější opatření by nemusela vadit, a dokonce mohou být ku prospěchu. Samozřejmě za předpokladu, že se nestanou zdrojem dalších problémů a budou skutečně účinná. Bohužel ani jedno z toho v tomto případě zjevně neplatí.

Pravidla vstupu a návratu do ČR (zdroj)

První věc, která dělá opatření opravdu problematickým, je zasahování do základních práv občanů. Problémem je povinnost absolvování negativního testu ještě před cestou do Česka i pro české občany vracející se domů. Jednoduše řečeno, českým občanům tím může být znemožněn vstup do vlastní země! Pravidla jsou nastavená tak, že platí povinnost antigenního testu nejvýše 24 hodin starého, případně PCR testu ne staršího 72 hodin. U vysoce rizikových zemí je uznávaný pouze PCR test.

Českým občanům může vzniknout veliký problém třeba když v cizích zemích dojde při PCR testech dojít k záměně a omylem dostanou pozitivní test. Některé PCR testy mohou být falešně pozitivní. Opatření tak brání občanům ve vstupu do vlastní země, což je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, kde se uvádí, že „každý občan má právo na svobodný vstup na území České republiky.“ Není proto divu, že někteří senátoři už chystají ústavní stížnost. Omezení cestování tak, jak je nyní vydané, a hlavně podmínky testů před návratem domů do ČR jsou protiústavní a je nutné je zrušit.

Pochybnosti o účinnosti a tragicky nekonzistentní přístup ministerstva

Také o účinnosti lze mít hodně velké pochybnosti. Ačkoli se opatření ukládající povinnost testu už před cestou do Česka tváří jako velmi striktní, dělá jej úplně děravými skutečnost, že pro povinnost existuje spousty výjimek. Výjimku ze zmíněných pravidel mají např. zaměstnanci mezinárodní dopravy, tranzit přes ČR do 12 hodin, děti do 5 let, diplomati a služební cesty do ČR do 72 hodin, přeshraniční pracovníci, sportovci, žáci a studenti, policisté v eskortě, občané ČR i EU, kteří měli pozitivní PCR test před méně než 90 dny.

Např. řidiči kamionů z celé Evropy tedy mohou bez testů, přestože mohou přijít do kontaktu s lidmi. Totéž platí o diplomatech, studentech i sportovcích. Také oni budou po příjezdu potkávat při své činnosti další lidi, nicméně podle nařízení zřejmě nemohou být šiřiteli nákazy, přestože se třeba může jednat o opakované přeshraniční cesty.

A co třeba děti do 5 let, ty nemohou mít nákazu? Pokud má ministerstvo zdravotnictví opravdu obavy z nákazy, nestanoví zároveň spousty výjimek vztahujících se na tisíce či spíše desetitisíce lidí. Vzhledem k počtu výjimek postrádá omezení jakýkoli smysl.

Mimochodem, když už jsme zmínili děti do pěti let, mezi klíčová opatření se řadí i ochranné prostředky, což např. mateřské školy v ČR stejně u dětí NEmusí vůbec používat. V samotném zdůvodnění se uvádí, že se infekce přenáší cestou kontaminovaných kapének (aerosolu) a je třeba předcházet koncentraci lidí v uzavřeném prostoru, což se ale právě ve školkách vůbec neděje. Přístup vlády, zvláště ministerstva zdravotnictví, je opravdu tragicky nekonzistentní.

Zároveň se veřejnosti opakovaně tvrdí, že virus se přenášel až po15 minutách, mutace pak prý již v řádu sekund. Proč se ale na 12 hodin do zahraničí může bez testů a karantén? To nevadí např. osmihodinový pobyt v zahraničí, kde člověk potkám 100 lidí, ale pobyt trvající 12 hodin a jednu minutu, kde budu úplně sám, již ohrožuje zavlečením nákazy do ČR?

Ministerstvo zdravotnictví tak po jiných lidech vyžadovalo více než doporučuje Rada EU, ale na druhé straně je schopné naprosto ignorovat jiné cesty přenosu. Dává tohle smysl? Opatření tak absolutně popírají svůj účel ochránit obyvatelstvo před šířením nákazy.

Ilegální migranty zajímají stát víc než vlastní občané

Opravdu tristně zní ještě jedna pasáž ze zdůvodnění opatření, kde se dozvíme, že „vzhledem k nezanedbatelnému počtu cizinců ze třetích zemí, kteří do České republiky přicestovali v rozporu s podmínkami danými ochranným opatřením a kteří byli zajištěni Policií České republiky, je třeba tyto cizince před umístěním do zařízení pro zajištění cizinců nebo bezprostředně po umístění do zařízení, před jejich propuštěním po prvotním zadržení nebo pro účely dobrovolného návratu podrobit PCR testu na přítomnost onemocnění COVID 19“.

Cizinci jsou zde s největší pravděpodobností nelegální migranti. Z výše uvedeného fakticky vyplývá, že zatímco občan ČR si v zahraničí musí zajistit test PCR na vlastní náklady a v případě pozitivního testu v zahraničí se sami o sebe postarat, nelegální migranti budou mít test PCR, stravu, ubytování zajištěné na území ČR mj. z daní těch lidí, co si musí poradit sami. Vláda tedy nelegální migranty neumí odradit od vstupu do ČR a vše jim zaplatí z našich peněz, ale vlastním občanům upírá možnost svobodně se vrátit do vlasti! Nelegální migranti zajímají vládu více než vlastní občané.

Takže si vše na závěr shrňme. Ponechme stranou zjevnou, ale ne zas tak překvapivou snahu bagatelizovat situaci v Česku, která je nejhorší na světě, pokud nepočítáme pár menších státečků a území. Česká vláda se rozhodla pro zavedení nových pravidel omezujících vstup lidí do Česka. Doporučení Rady EU upravila dle svého naprosto jinak, než bylo zamýšleno. S tolika výjimkami, které se vztahují na tisíce a nejspíše i desetitisíce lidí jsou opatření naprosto nepoužitelná a nemoc se bude šířit dále.

Opatření omezují právo vlastních občanů vrátit se, což je v rozporu s právy zmíněnými v Listině základních práv a svobod, a je tedy i protiústavní. O tom, jak vládě záleží na vlastních občanech, svědčí skutečnost, že zatímco občané ČR, kteří mají v zahraničí pozitivní test, si musí pomoci sami, o ilegální migranty se v těchto věcech stát postará. Hledat v tom logiku je prostě zbytečné.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu