Nestává se často, aby byla česká politika zajímavější než světová kopaná. Večer 11/7 tomu tak bylo. Nechtěl jsem přijít o živé představení ze Sněmovny, ale ani o live přenos ze stadionu Lužniki v Moskvě (Chorvatsko vs Anglie).

Těžká věc. Dva kanály současně smysluplně sledovat nelze, musel jsem tedy přepínat. Asi jsem přišel o několik zajímavých sportovních momentů, ale to, co předvedl premiér Andrej Babiš opravdu stálo za vidění.

Chorvaté nakonec do finále postoupili – a to mě potěšilo. Fandil jsem jim (přímo v Chorvatsku) v srpnu 1995, když zahájili operaci Oluja, během níž osvobodili své území, které protiprávně drželi separatističtí Srbové (samozvaná Republika Srbská Krajina), a fandil jsem jim i v duelu s Anglií.

Zatímco Dalićův tým mi udělal radost, český premiér mě šokoval. Ba vyděsil. Ve vypjatém večerním slovním souboji s Kalouskem předvedl hysterický výstup hodný nebezpečného cholerika. Kdybych mu až do té doby snad důvěřoval (jakože absolutně ne), pak touto scénou by si definitivně podřízl větev této důvěryhodnosti.

Takto se chová první muž exekutivy, který má čistý štít a žádné máslo na hlavě? I kdyby byl zahnán do kouta? Jistě ne, pakliže by Kalousek a spol. neměli pravdu. Teď šlo v podstatě o jeho osobní záležitosti. Jak se ale zachová, když se dostane do stresové situace, kde nepůjde o něj samotného, o jeho prestiž a renomé, ale bude pod tlakem řešit ohrožení státu. Jakoukoli skutečnou a náhlou krizi: ekonomickou, vojenskou, bezpečnostní (terorismus) či jinou.

Jak je Andrej Babiš charakterově vybaven, když psychicky absolutně nezvládl kritiku svých demokratických oponentů? Takto má vypadat vedení státu? Jako firmy, kde musí zaměstnanci, zde poslanci, držet hubu a bezvýhradně souhlasit? Ne, tisíckrát ne! Babiš je i z tohoto důvodu potenciální hrozbou pro tento stát. Neřízenou střelou, časovanou bombou.

Kdyby poslanci ČSSD nebyly loutky (jako poslanci ANO do jednoho a do jedné), tedy s čestnou výjimkou Milana Chovance (ať už si o něm jinak myslíme cokoli), museli by se po tom šíleném představení, které Babiš předvedl, při hlasování o důvěře vládě zdržet (když už ne být „proti návrhu“).

Premiér by měl být osobnostně vysoko nad řadovými poslanci, jejichž excesy nás občas přivádějí v úžas. Měla by to být skutečná Osobnost, která osvědčí své kvality, státnickou moudrost a rozvahu – nejen ve Sněmovně, ale kdekoli jinde. Pokud má ovšem ve svém profilu tolik problémů (trestní stíhání, nevyjasněnost kolem spolupráce s politickou policií zločinného režimu, usvědčení ze lživých výroků), je logicky svým způsobem snadno vydíratelný. Už proto by Andrej Babiš neměl stát v čele vlády.

Nedávno jsem v jednom svém textu napsal, že jsem dosud považoval Jaroslava Faltýnka za moudrého a rozvážného politika ANO. (Taky jsem to v diskusích pěkně schytal.) Ovšem do okamžiku, než mu v Otázkách Václava Moravce (1/7) ujely nervy a obořil se na šéfa poslanecké frakce Pirátů Jakuba Michálka. Ukázal svou druhou (skutečnou?) tvář. Jako ve středu večer v dolní sněmovně Andrej Babiš. Ten ovšem svoji pravou ruku Faltýnka mnohonásobně trumfl.

Teď napíšu něco, co se nebude líbit oddaným údům katolické církve. Apoštol Pavel, klíčová osobnost křesťanské církve v dobách jejího zrodu a formování (v I. století našeho letopočtu), v dopise spolupracovníkovi Timoteovi píše, jaký má být křesťanský biskup:

... .jedné manželky muž (tedy žádný celibát) – s dovětkem: ať dobře vede svou rodinu a udržuje své děti v poddanosti se vší počestností; vždyť neumí-li někdo vést svůj vlastní dům, jak se postará o Boží církev? (I. Tim. 3:2-5)

Jakou to má souvislost s Andrejem Babišem? Jednu obecnou. Nedokáže-li církevní představitel „ukočírovat“ svou vlastní rodinu, jak dokáže „ukočírovat“ svěřenou část církve? Nedokáže-li politik ve funkci šéfa kabinetu zvládat své emoce při debatě v demokratickém parlamentu („nechá prchlivost cloumat svým majestátem“), a to do takové míry, že veřejně lže a účelově dezinterpretuje fakta), co od něj můžeme čekat v situacích neskonale závažnějších?

Andrej Babiš se ve středu 11/7 večer nadobro zdiskreditoval. Ztratil glanc a poslední zbytek mé důvěry.

Konkrétně:

Andrej Babiš: Kalousek je pro vládu s ČSSD tolerovanou komunisty, pane!

Premiér připomněl epizodu ze srpna 2006, kdy Kalousek jaké šéf lidovců jednal s Paroubkem o zformování menšinové vlády ČSSD + KDU s podporou komunistů. TO JE PRAVDA. Viděno zpětně, byla to Kalouskova chyba. Současně je ale nutné dodat dvojí příslovečné „B“:

/B1/ Kalousek se tímto problematickým krokem snažil zabránit vzniku nové opoziční smlouvy ODS+ČSSD;

/B2/ Kalousek 24. srpna 2006 souhlasil s jednáním o zmíněném vládním projektu tolerovaným komunisty; byl přitom podpořen předsednictvem strany. V jeho partaji i mimo ni se ovšem zvedl tak silný odpor, že už 25. srpna, tedy den poté, z funce předsedy KDU-ČSL odstoupil. Celostátní výbor strany se totiž problematický projekt nepodpořil.

Andrej Babiš dále na Kalouskovu adresu – výběr ze sněmovního stenozáznamu:

Já nevím, kolik má promile vožrala Kalousek dneska. Možná stejný promile jak oni venku. ... Jo, je zase vožralej jak obyčejně. Zloděj zlodějský. Nebudeš mě urážet. Nebudeš mluvit o mojich dětech. ... Tenhle zloděj zlodějský (otáčí se na pana Kalouska a ukazuje na něj) mi nebude nic vyčítat. ...A jeho, on, který rozkrádal Ministerstvo obrany a zabil lidi ces padáky, tak když paní ministryně bývalá Šlechtová mluví o tých pavučinách, tak ta jeho firma eště tam stále dělá ty kšefty. Koho zastupuji? Ten švédský prototyp radaru? Nebo tu Augustu? Tak nechť přizná pan Kalousek, kde má ty firmy, kde má ty miliardy. On mi nebude tu navykládat o STB! Já jsem třikrát vyhrál soud! Tak chodtě to říct tým demonstrantům.

Politická kultura vzor 2018. V podání předsedy vlády České republiky.

A ještě jedna biblická parafráze:

A byl večer a bylo jitro, den dvoustý šedesátý čtvrtý. Po volbách 2017. Probudili jsme se do druhé České republiky. S demokratickou vládou závislou na podpoře komunistické strany. Za přispění části demokratů hydra opět zvedá hlavu. Jako v časech mezi květnem 1945 a únorem 1948.

Závěrem volná citace známého výroku amerického filosofa George Santayany:

Kdo se nepoučí z vlastní historie, je nucen si ji znovu zopakovat.