Sláva nazdar výletu, zpívali jsme v dětských letech. Ministr životního prostředí, vicepremiér a šéf zelených Martin Bursík se rozhodl pro návrat z asijských hor v hodině dvanácté – když už vypustil pilování fiskální reformy, tak aby stihl alespoň klíčové jednání Poslanecké sněmovny. A to jej dokonce již mnozí předčasně pochovávali. Přitom by v něm zdejší politika ztratila špičkového profesionála.

Ne že by snad morálkou a vtipem překonával své kolegy, leč jeho schopnost komunikovat s voliči a kormidlovat politickou stranu či svěřený resort je obdivuhodná. Stačí se podívat, co ze slibů zelených se za půl roku vládnutí podařilo splnit. Nic pro ně nebylo natolik důležité, aby kvůli tomu rozkládali pravicovou koalici. Vždyť ani s kamionovou dopravou na dálnicích a frekventovaných silnicích zatím příliš nepohnuli.

A ministerstvo? Horko těžko stíhá závazky z minulých období, zejména vůči EU, předkládá nesmyslné vyvlastňovací návrhy (novela vodního zákona) a ve volných okamžicích rozvíjí hypotetické úvahy o zálohování pet lahví…

Martin Bursík má však dar pohodově proplouvat politickými vodami bez vynaložení větší námahy. Konkurovat mu může jedině pražský primátor, první místopředseda ODS Pavel Bém. Když se jeho spolustraníci složitě aklimatizovali ve vládních postech a seznamovali se stěžejními potížemi při správě země, Bém hodil odpovědnost za hlavu, sbalil se a na pár měsíců zmizel do Himalájí. Po příjezdu našetřil úsměvy, siláckými gesty a na žebříčcích popularity poposkočil zase o kus výš.

Budiž Bursíkovi připsáno k dobru, že ze své horolezecké výpravy reality show nedělal. Spíš mu lze vyčítat pravý opak – že o něm nebyly vůbec žádné zprávy. Přesto bychom i politikovi mohli dopřát chvíli klidu, kdyby…

Kdyby českým občanům nescházelo zásadní stanovisko Bursíka a zelených k zametení zapáchající kauzy místopředsedy vlády Čunka pod koberec. Kdyby nám nedlužili srozumitelný komentář k tendenci budovat na našem území americkou radarovou základnu, jež evidentně nebude spadat pod společné velení NATO. Kdyby zelení nemlčeli k asociálním hrotům chystaného Topolánkova a Kalouskova batohu. Kdyby nemlžili při výběru prezidentského kandidáta, který by se měl s nadějí na úspěch postavit zeleným nekonečně vzdálenému Václavu Klausovi. Kdyby poslankyni SZ Jakubkovou nesžíraly zaječí úmysly.

Kdysi dávno, v kabinetu Josefa Tošovského, měl Martin Bursík pověst pracanta, který do čeho se zahryzne, nepustí. Dnes se ale vžil do role parťáka dobrodružného premiéra, jenž životem skotačí s písní na rtech a problémy si nepřipouští. Na jejich řešení má přece Dalíka. V takové společnosti inteligentní, ba mazaný Bursík přirozeně vyniká. Ovšem programová a ideová dimenze politiky pláče. Překvapí pak někoho, že ve dnech, kdy by měla vláda ostošest osvětlovat, obhajovat připravené reformy a vyjednávat v parlamentu, tak jeden koaliční lídr horečnatě žehlí osobní aféry, druhý si šišlá s novorozenětem a třetí slézá pákistánské kopce?

V upravené podobě vyšlo 14.8.2007 v Právu