Machiavelli ve Vladaři popisuje různé způsoby uchopení moci a v osmé kapitole se zabývá i způsoby nečestnými, kdy se člověk dostane do čela státu zločinem a nekalýmis praktikami. Uvádí dva příklady: Agothoklése Sicilského, který se zmocnil Syrakus, a Olliverotta de Forma.

Oba skončili nakonec špatně a autor to zdůvodňuje tím, že tito nečestní vládci nepochopili, že ten, kdo se chce delší dobu udržet u moci, musí od chvíle, kdy ji má, opustit nečestné praktiky a musí pečovat o blaho občanů. Machiavelli píše: Za špatné považuji to, když nečestností přibývá, opakují se, místo aby jich ubývalo. Proto jsou takoví vládci odsouzeni ke zkáze. Ze stejných důvodů skončil přece i Hitler.

A podobně je to i s Vítem Bártou: Jak dnes víme, vyhlásil strategii propojení soukromé detektivní agentury se svou politickou kariérou a politickou stranou za účelem získání moci, zakázek a ještě více peněz, než doposud jeho firma vydělávala.

Poučil se u starších politických stran, když zjistil, že i ony mají svá oddělení, která shánějí kompromitující materiály na protivníky, a že jim jde rovněž jako jemu hlavně o moc a o peníze. Dokonce si mohl říkat, že své podřízené a věrné platí ze svých peněz, zatímco bossové velkých a zavedených stran tak činí ze státních peněz, tím, že své věrné posílali do různých představenstev a dozorčích rad či jim umožňují získávat předražené státní zakázky.

Jenže zapomněl, že čistě marketingově lze řídit jen firmu, která je soukromá a jejíž funkcionáři nejsou pod kontrolou veřejnosti. Politická strana pracuje na veřejném jevišti a způsob jejího řízení a způsob odměňování se odehrává do značné míry před zraky veřejnosti, která od politiků vyžaduje alespoň obecně přijatelné kulisy, v nichž se politické hry odehrávají. Socialisté všeho druhu hájí sociální stát, čemuž občané rozumí a pravicoví politici zase volný trh a slabý stát, čemuž rozumějí podnikatelé.

Pan Vít Bárta do politiky vstoupil s heslem: Zlikvidujeme korupci a politické dinosaury, ale brzy se provalilo, že jeho kariéra jak stranická, tak zřejmě i podnikatelská, je právě na korupci a vydírání založená a pokračoval v ní i po té, co se stal ministrem.

Prohřešil se tedy proti tomu, co Machivelli věděl již na přelomu XV. a XVI.století: Po uchopení moci musí každý vládce či šéf politické strany přijít s nějakou filozofií či ideologií, která je alespoň pro část občanů srozumitelná, prospěšná a vytváří dlouhodobější pojivo: heslo nestačí, to funguje jen ve volbách. A pokud politik prokazatelně zradí i to heslo, je odepsaný nejen u veřejnosti, ale zpravidla i u části svých lidí. Zvlášť někteří z jeho spolustraníků si zřejmě způsob, jakými byli manipulováni, za čas uvědomili a chtěli-li si zachovat integritu, ze sekty zvané Věci veřejné vystoupili.

A je to dobře, že se jeho projekt s názvem Strategie 2009–2014 stal věcí veřejnou a že on sám končí na ministerstvu. Něco podobného jsme přece již zažili: I pánové Paroubek s Tvrdíkem s podobným typem marketingové politiky zkrachovali, i když byla pojata méně velkoryse. Pokud ovšem premiér bude trvat za každou cenu na stávající koalici, ať odejde z vlády ještě kdokoliv, nic moc se nezmění, protože Vít Bárta bude stejným způsobem řídit alespoň část svých lidí dál, protože jinak se chovat neumí a ostatní strany ztratí zábrany v používání nečestných praktik, což může tuto situaci, v níž nikdo z politiků nemá čas na reformy, jen dále prodlužovat a Česká republika se bude dále propadat do velmi svízelné situace. Jak řekl nedávno profesor Jiří Přibáň: Před rokem 1989 tu byla nesvoboda, ale v lidech dřímala naděje. Dnes máme svobodu, ale v lidských hlavách je beznaděj.

Před pár stoletími by už Vít Bárta neměl hlavu. Dnes mu ji necháme, ale rozhodně by se už neměla objevovat na billboardech.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Autor je novinář a spisovatel