Poveze se KDU-ČSL na vlně technokratického populismu?
Nově zvolený předseda KDU-ČSL Marian Jurečka deklaroval, že chce se svou stranou vystoupit z „davu opozice“. Na lidovcích je dobře patrné, jak tvrdým chlebíčkem je působení v opozičních lavicích, pokud opozici tvoří tříšť menších stran, ba straniček. Body za případné chyby vlády nepadají skoro automaticky na konto nějakého většího opozičního subjektu, ale spíše se drolí a mizí kamsi do ztracena. Zvlášť pokud mimovládní strany postrádají opravdu silného a přitažlivého lídra.
Nebylo by tudíž lepší působit nyní ve vládě? Ze srovnání aktuálních osudů KDU-ČSL a ČSSD ale podobná poučka neplyne. Obě strany tvořily společně s hnutím ANO vládu Bohuslava Sobotky. Sociální demokraté nakonec zvolili variantu pokračování ve vládním angažmá s Andrejem Babišem, lidovci dali přednost opozici. Popularitu to však nepřineslo ani jedněm, ani druhým a obě strany se musejí obávat nemilosrdné sekery pětiprocentní klauzule. Pokud tedy Marian Jurečka hodlá vsadit primárně na vlastní lidoveckou značku a dostat podporu pro KDU-ČSL do bezpečného pásma sedmi až devíti procent, musí začít opravdu makat. Avšak ani rekordní výdej energie a celodenní nasazení s minimem spánku nemusí vést k úspěchu, chybí-li řádná strategie a taktika.
Rodinné hodnoty
Jurečka se během víkendového sjezdu pokusil zaujmout nejen spolustraníky, ale hlavně širokou veřejnost některými konkrétními nápady a návrhy. Solární panely by přemístil z polí na střechy rodinných domů, důchodkyním přidal pětistovku za každé vychované dítě, mladým usnadnil dosažení bydlení, všem pak cestování po republice pomocí jakési superprůkazky, platné v meziměstských spojích i městské hromadné dopravě.
Za svůj vzor pak v kandidátském projevu označil Tomáše Baťu. Jiný, přitažlivější a nevyřčený vzor však Jurečku provází jako velký stín – ano, je to stín Andreje Babiše, který se Baťou zaštiťuje již řadu let a jenž voličům slibuje a zčásti i prakticky zajišťuje dlouhý seznam konkrétních opatření. ANO prosadilo slevy na jízdném, KDU-ČSL proto musí mít jednotnou průkazku a například ODS celoevropskou vlakovou jízdenku pro mladé. O rychlovlacích ve svých programech sní všechny české partaje. A když Babišova vláda přidává důchodcům, musí Jana Maláčová z koaliční ČSSD prosazovat ještě více a Marian Jurečka z opoziční KDU-ČSL také více, i když jinudy než ANO a Maláčová. Jurečkův navrhovaný přídavek, o němž hodlá jednat s Andrejem Babišem, alespoň odráží jeden z ideových pilířů lidovců – důraz na rodinné hodnoty a praktickou podporu rodiny, nicméně která ze stran tvrdí, že se na rodinu má kašlat?
Na české politické scéně nyní vítězí lidový technokratismus. Politici nabízejí konkrétní projekty, líbivé přinejmenším pro vybraný segment společnosti, a sebe prezentují jako schopné manažery. Celostní přístup ke světu, i ten zvulgarizovaný v podobě ideologie, se vytratil. Hlubší ideový základ politiky dávno vystřídaly jen fráze a klišé, například o národních nebo tradičních hodnotách, evropanství či klimatických alarmistech.
Víkendový sjezd KDU-ČSL z popsaného trendu příliš nevybočil. Už na tom předchozím si strana zvolila za svůj oficiální název zkratku: KDU-ČSL neboli „kádéúčéesel“. A byť si „kádéúčéeseláci“ nadále nechají říkat i lidovci, adjektivum křesťanský zadupali do káčka ve zkratce. Doufají, že je takto česká nábožensky velmi vlažná společnost lépe přijme. Zatím možná pouze méně vadí, leč očekávané vřelé objetí se nedostavuje.
Pokud si však nemyslí, že může, ba má existovat křesťanská nebo křesťanskodemokratická politika ve smyslu nějakého specifického pojetí výběru a prosazování určitých témat, odlišná od nabídky ostatních stran, ztrácejí důvod k existenci. Respektive se mohou zařadit po bok mnoha dalších podomních obchodníků s vizemi rychlovlaků se slevou pro důchodce a čekat na zázrak či alespoň na trochu toho štěstíčka.
Když chybí vůle
Na lidoveckém sjezdu též utržila další ránu představa společného volebního bloku opozičních pravostředových stran, schopného porazit hnutí ANO. Farmář Jurečka do něj v podstatě hodil vidle, přičemž se vymluvil na záludnosti volebního zákona včetně sčítací volební klauzule. Záludnosti ale lze celkem snadno obejít, kupříkladu umístěním kandidátů strany A na kandidátní listinu strany B či vznikem nové, formální volební strany, jež jako kandidáty nabídne zástupce jiných stran. Pro stranu nazvanou třeba „Sdružení lidovců, topkařů a stanařů“ by platila pětiprocentní klauzule. Chybí tedy především vůle.
Bez ohledu na to, co říká a dělá Andrej Babiš, jsou téměř všechny politické strany hlavně firmami operujícími na volebním trhu. Skoro každá z nich upřednostní zachování samostatné vlastní značky, organizace a aparátu, dokud to jen trochu půjde. A v povolebních jednáních pak budou pragmatismu klást mnohem slabší meze než v předvolebních proklamacích.
Autor je politolog
LN, 28.1.2020