Úředníci toho města zakázali parkovat auta na ulicích. Nejspíš si neuvědomují, že v domech bydlí lidé, kteří mají příbuzné, známé a kamarády a které vlastně nutí platit za možnost je navštívit. Vidím město, jehož správci si nejspíš neuvědomují, že v domech mají občané krámky a provozovny, které mnohakilometrové zóny zákazu zastavení zničí. A ničí je bezezbytku, tak dokonale, že tam nevydrží ani vietnamští obchodníci. Nejspíš si neuvědomili, že majitelé těchto krámků, (kterými současní správci nejspíš pohrdají), platí daně, ze kterých je živí.

Vidím město trestající řemeslníky za to, že si skládají materiál před domem, který mají opravit. Nejspíš je to tím, že pokutující, ani ten, kdo zákazy navrhl, nikdy nepřenášel dvacet pytlů cementu o pět ulic dále…

Možná si úředníci časem všimnou prázdných výloh a pak začnou vymýšlet, jak je zaplnit nájemníky. Vytvoří programy na "revitalizaci" nevyužitých nebytových prostor… a obsadí je neziskovkami dotovanými z veřejných rozpočtů. Vidím město, jehož nejsilnější strana vyhrála v některých jeho částech volby s heslem "Již žádné další zóny".

Vidím město, které zároveň se zhoubným rozrůstáním zákazů zastavení omezuje služby i tak málo vyhovující městské hromadné dopravy. Město, jehož radní využívají dopravní podnik jako kolbiště politických hrátek. Město, které dva týdny před vypuknutím změn v MHD zahlcuje své občany informacemi o tom, kdo s kým v radě kamarádí a proč, ale o plánovaných změnách téměř necekne. Město, jehož dopravní podnik vydává na marketing částku, za kterou by mohl mít každý Pražan ve své schránce jízdní řád všech linek.

Město, které kromě omezování MHD zpomaluje osobní dopravu nesmyslnými padesátkami na silnicích obklopených neudržovanými křovinami. (Napadá mě otázka: Co se změnilo na Strakonické výpadovce, že v dubnu se po ní mohlo jezdit osmdesátkou a v červnu je to hřích trestaný pokutou a odebráním bodů?)

Vidím město, jehož radní vážně uvažují o zavedení třicetikilometrové rychlosti… což může být naopak projev jejich soudnosti, protože v zónách zákazu zastavení je vyskakování z auta za jízdy jediná možná varianta opuštění vozu. (V tom případě ale navrhuji 15 km/h, s ohledem na nás starší.)

Vidím zemi, v níž jedna z vládnoucích stran šla do voleb se sliby nezvyšování daní a která je … zvyšuje. Zemi, která trestá majitele nemovitostí za to, že je pronajímají, a nutí je polepovat štítky s informacemi o tom, kolik stojí jejich vytápění.

Opravdu jsme to takhle chtěli? Četli jsme správně volební programy? Opravdu jsme si vybírali kandidáty, kteří nám slibovali buzeraci v dopravě, ve správě vlastního majetku či dokonce ve výchově dětí? Chtěli jsme zastupitele, kteří nám zakážou, aby rodiče parkovali před domy svých dětí? Chtěli jsme zákony, které znemožňují rodičům, aby pomáhali svým dětem? Opravdu jsme to chtěli? Umíme si představit, jak složité jednou bude rušení všech těchto nařízení, vyhlášek a zákonů? A jak dlouho ještě si to necháme líbit?