Diskuse s ministrem Rathem jsou si podobné jako vejce vejci. Začalo to už oním „slavným“ interwiev s moderátorkou Drtinovou, v němž pan ministr mluvil a mluvil a na otázky nereagoval. Přesto a nebo právě proto jsou diskuse s panem ministrem velmi zábavné. Co se předmětu diskuse – zdravotnictví - se toho sice divák či posluchač dozví pramálo, zato o své výjimečnosti přesvědčil Rath minimálně sám sebe.

V polovině roku 2005 upozorňovali lékárníci na to, že nová léková vyhláška povede ke zvýšení nákladů za léky. Ministryně Emmerová a později i Rath tvrdili, že to není pravda, že se tyto náklady v žádném případě nezvýší. A pan ministr Rath přišel na to, jak to udělat. Nadefinoval snížení marže lékáren o 3% body z 32 na 29%. V této souvislosti se musím podivit panu profesorovi Pafkovi, který se nedávno pozastavoval nad tím, zda tak „malé“ snížení marže může způsobit konec některých lékáren, potažmo lékárníků. Tímto „malým“ opatřením klesá totiž výnos lékáren o 10%. Jsem osobně toho názoru, že by marže lékáren vůbec neměly být ministerstvem regulovány, ale to je v této chvíli téma pro jinou vládní formaci. Ukazuje se tak velmi plasticky, že v polovině roku 2005 měli pravdu ti, co upozorňovali na to, že nová vyhláška léky zdraží. Rath chce zdražení zabránit tím, že snižuje marži lékáren. A má ještě větší ambice, chce marži lékáren snížit ještě pod 29%. Tím jednoznačně přenáší tíhu ministerské lékové politiky na lékárny. Výhrůžky toho typu, že v případě „neposlušnosti“ lékáren by mohli léky prodávat lékaři, jsou perlou svého druhu. Je to zcela nepokrytý útok na svébytnost lékárnického cechu.

Jak upozorňuje senátor Julínek, ministr Rath svou politiku doprovází výhrůžkami všem ředitelům nemocnic podléhajícím ministerstvu zdravotnictví a varuje je před „neposlušností“. Jak uvádí senátor Julínek, odvolání ředitele Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně prof. MUDr. Jana Černého je „trestem“ za to, že nesouhlasil s ministrovou politikou. Kromě toho považuji za velmi nestoudné vyjádření Ratha v ČT 1 o tom, že prof. Černý (člověk zdaleka nevypadající na svůj věk a vynikající odborník ve svém oboru) by měl „odejít do důchodu“. Do politického důchodu by se měl spíše chystat pan Rath.

Na konci roku 2005 upozornil hejtman středočeského kraje, že čtyři nemocnice v kraji nemají od ledna 2006 smlouvu s VZP a tudíž jim hrozí finanční kolaps. Kraj potom přistoupil k tomu, že těmto nemocnicím poskytl finanční pomoc. Ministr Rath označil hejtmana Bendla za lháře a tvrdil, že nemocnice smlouvy s VZP mají, hovořil o jakýchsi překlenovacích smlouvách. Poté, co mluvčí VZP informaci ministra popřel, se situace jeví jasnější. Žádné smlouvy skutečně nejsou, jak oznámil sám ministr po své schůzce s hejtmanem Bendlem u premiéra Paroubka. Rath prohlásil, že nabídl dvě varianty s tím, že jedna počítá s uzavřením smlouvy s VZP se zpětnou platností(?) a druhou možností je uzavření přechodné smlouvy. Tím popřel svá vlastní tvrzení, že tyto smlouvy již existují.

Povyk, který kolem své osoby ministr Rath vytváří, je klamnou kouřovou clonou, která má zakrýt absolutní bezradnost ČSSD nad zdravotnictvím. Osobně nevěřím ani tomu, že se Rathova politika líbí premiérovi. Ten sice podpořil ministrovu reklamní kampaň v denním tisku, která má „vysvětlit“, že nedojde k omezení lékařské péče. V případě ministra, který vystupuje dnes a denně v masmediích, to pokládám za mrhání státními financemi. Zvláště, když pan ministr Rath přišel s tím, že dluh VZP vznikal tím, že někteří lékaři, nemající povolení na rehabilitaci, takovou rehabilitaci prováděli a on může doložit, že VZP zaplatila za tyto úkony několika lékařům 50 000,- Kč (z vysílání ČRo1 Radiožurnálu). A tak vznikly dluhy 14 miliard? To bude muset ministr Rath dohledat takových příkladů ještě mnohem a mnohem víc. Do června má ostatně dost času.