Věci veřejné, alias vévéčka, opětovně rozčeřily hladinu politických spekulací. Vystoupily zásadním způsobem proti již uzavřené dohodě o vyrovnání státu a církví a vyhrožovaly odchodem z vlády. Požadavek premiéra Nečase, aby ministři za VV splnili svůj závazek a hlasovali v souladu s koaliční smlouvou, pojali jako vydírání, kterému nebudou ustupovat. Pak se však děly věci, které jen dokazují bezradnost vrcholných politiků VV.

Výkonná rada VV se nejprve rozdělila přesně napůl, a nedokázala tak říci, zda doporučí ministrům za VV ve vládě, zda hlasovat pro již schválené vyrovnání státu s církvemi či proti. Tím údajné napětí bohatě komentované zejména veřejnoprávní televizí dostoupilo svého vrcholu, aby poté na jednání vlády bylo vše ukončeno během patnácti minut a návrh zákona o vyrovnání státu s církvemi hladce prošel.

Ve Faktech Barbory Tachecí pak ministr školství tvrdil, že jednání výkonné rady o odchodu VV z vlády byla dramatická a vše viselo na vlásku, k poznámce Tachecí, že VV ustoupily nikoli z důvodu ideologických, ale navýsost praktických (mají mizivou šanci dostat se do příštího parlamentu), stále tvrdil, že tomu tak nebylo. Přesvědčivé argumenty ale nepodal.

Oficiálně pak VV uvěřily slibu premiéra, že se peníze pro církevní restituce nebudou primárně získávat na úkor sociálních či jiných vládních výdajů. Tento postoj však šedá eminence TOP 09 Kalousek následně zpochybnil, když prohlásil, že se do budoucna musí stejně počítat se škrty ve všech výdajových položkách státu. Bude to poté stejně jenom otázka výkladu, a ten, jak známo, není u dvou právníků natož postižených členstvím ve VV stejný.

Někteří komentátoři dávali do souvislosti postoj VV k církevním restitucím se stanoviskem policie, která oznámila, že obviní Bártu a Škárku z VV z podplácení a přijímání úplatku. Vít Bárta se sice na soudní spor těší a věří, že se u soudu očistí. O tom však lze velmi úspěšně pochybovat. Mnohem více dávám za pravdu těm, kteří postoj VV k církevním restitucím přičítají náladám české společnosti, která je výrazně proti navracení majetku církvím. Tento postoj je navíc podporován i tím, že víra v křesťanského Boha, kterého církve na zemi zastupují, je v Česku na samém dně.

Věci veřejné se tak pokoušejí napravit si svou pošramocenou pověst zdánlivě nejlehčím způsobem, a to plaváním s proudem veřejného mínění. Tato zdánlivě jednoduchá metoda je však současně i zárodkem neustálého poklesu důvěry v tuto partaj. V záležitosti církevních restitucí VV nic nezískaly. Jen u části veřejnosti potvrdily to, že jim výkonná moc ve vládě chutná a že o ní nechtějí přijít. Zásadním postojům VV tak věří asi 3% voličů. A to je další VV tj. velký výbuch.