Svými politickými výroky připomíná inkvizitora. Možná tato rétorika zajistí jeho hnutí ANO křesla v Parlamentu

Majitel Agrofertu Andrej Babiš si dlouhou dobu nese stigma z minulosti před rokem 1989, úzké spolupráce s ČSSD a jejím korunním princem Stanislavem Grossem (v kontaktu byl ovšem i s místopředsedou ODS Ivanem Langerem) a podivné privatizace. Přesto dnes jeho hnutí ANO sklízí sympatie potenciálních voličů a může se stát enfant terrible letošního volebního klání.

Babiš se narodil v roce 1954 v úřednické rodině. Za komunismu studoval gymnázium ve Švýcarsku, v ČSSR absolvoval Vysokou školu ekonomickou. Po absolutoriu působil jako reprezentant podniku zahraničního obchodu Chemapol Bratislava, působil na Blízkém východě a v Africe. Jeho doménou byly chemikálie, především pro výrobu hnojiv.

Agilní Bureš

K té době se váže i jeho možná spolupráce s komunistickou rozvědkou, která mu udělila krycí jméno Bureš, jak týdeník Euro jako první před dvěma lety informoval. Babiš ovšem spolupráci striktně odmítá, takzvaný vázací akt, kterým se měl komunistické tajné policii upsat, dnes v archivech k nalezení není, přestože o jeho podpisu jeho řídící důstojníci v tajných spisech mluví.

Do kategorie "důvěrník", informátora, který nemusel o své spolupráci s StB vědět, jej rozvědka registrovala počátkem 80. let a později jej převedla do kategorie "agent". Ve spisech je zaznamenáno: 11. listopadu 1982 se v centru Bratislavy ve vinárně U obuvníka scházejí tři muži: kapitán Rastislav Mátray, poručík Július Šuman a zástupce ředitele jednoho z odborů podniku zahraničního obchodu Petrimex Andrej Babiš. Z tehdy přísně tajného dokumentu, pořízeného ze setkání, vyplývá, že se z důvěrníka StB stal agent. Podle tehdejšího hlášení podepsal takzvaný vázací akt. Ze zachovaného evidenčního listu výdajů se dá vyčíst, že si příslušníci StB účtovali náklady za občerstvení z celkem 17 schůzek s agentem Burešem v průběhu let 1982 až 1985.

Andrej Babiš tyto informace rozporuje. "Můj vztah k StB je podrobně popsaný v mém životopise na www.ano2011.cz. Opakuji, nebyl jsem agentem StB a činím v této věci právní kroky. Právníci podají proti Ústavu paměti národa Slovenské republiky příslušnou žalobu na ochranu osobnosti," zareagoval, když se jej na tuto část životního příběhu týdeník Euro tázal.

Babiš se nyní se slovenským Ústavem paměti národa soudí a s ohledem na předchozí rozsudky slovenských soudů není vyloučeno, že i kdyby byl skutečným spolupracovníkem StB, svou při kvůli absenci archivních materiálů vyhraje.

Česká cesta

Po roce 1989 působil ve firmě Petrimex, vlastněné českými a slovenskými chemičkami. Po rozdělení státu v roce 1992 Petrimex založil v České republice společnost Agrofert. Ten později Babiš s několika spolupracovníky zcela ovládl.

Současná skupina Agrofert se skládá z více jak 200 firem, její loňské tržby meziročně vzrostly o 15 miliard korun na 132,5 miliardy. Zcela ovládl zemědělství, v chemii mu patří zatím druhá příčka. Postupně expanduje do zahraničí a rozšiřuje svůj výrobně-obchodní konglomerát OE od polí, hnojiv a zrní přes pečivo, maso či mléko. Nejnověji se Babiš a jeho impérium angažuje v segmentu ekopaliv (řepka) a bioplynu.

K počátkům rozmachu Agrofertu se váže hned několik dodnes neosvětlených příběhů.

Například hned jeho převzetí a vytěsnění slovenských kolegů, které popsal slovenský novinář Dušan Valko. Kniha, kterou na Slovensku vydal, byla ihned vyprodaná. Soud ji z popudu Babiše zakázal až ex-post.

Další transakcí, která dodnes vyvolává otazníky, je převzetí Lovochemie vytěsněním akcionářů. V té době už byl ve styku s vlivným právníkem Miroslavem Janstou, spindoktorem sociální demokracie. Babiš ve svém životopise na stránkách ANO 2011 uvedl, že Lovochemie byla jedinou problematickou kauzou v jeho životě. Způsob, jakým tuto firmu ovládl, vyšetřovala policie, případ však již podle Babiše uzavřela. Jeho partneři z původní společnosti Proferta jej obvinili, že se zasadil o to, aby se jejich firma nezúčastnila navyšování kapitálu v Lovochemii, a pak Profertu poslal do likvidace. Naplnění skutkové podstaty zneužití informací v obchodním styku a porušení práv při správě cizího majetku se měl dopustit tím, že byl v době transakce předsedou představenstva všech tří dotčených podniků (Proferty, Agrobohemie a Lovochemie).

Pochybnosti dodnes vyvolává i dvojí privatizace Unipetrolu. Za Unipetrol měl v roce 2002 zaplatit 361 milionů eur (cca 11 miliard korun), podle tehdejších zpráv médií ale Babiš zjistil, že je nabízená cena příliš vysoká.

"Po povodních v roce 2002, po chlorovém skandálu ve Spolaně a vývoji hospodaření Chemopetrolu jsem se lekl a volil jsem menší zlo, veřejnou ostudu, že jsem privatizaci nedokončil. Bál jsem se, že bych následně zkrachoval jako Chemapol, který zde zanechal 16 miliard dluhů. Druhou stranu smlouvy, kterou jsem uzavřel se státem, stát nebyl schopen naplnit, ale já raději mlčel, protože jsem věděl, že pokud budu kopat, ve druhém kole privatizace nemám šanci uspět," popisuje Babiš kontroverzní akvizici.

Petrochemická větev Unipetrolu skončila nakonec v polských rukou (PKN Orlen) a Babiš si ponechal část chemického segmentu souvisejícího především se zemědělstvím.

Andrej Babiš je přeborníkem v obchodování se státem. Většina nejvýnosnějších klenotů jeho impéria do struktury Agrofertu přeparkovala od státu. Svoje impérium nicméně budoval cílevědomě, bez fatálních chyb. Mnohdy za politickou oponou, která nebyla dodnes zcela odhrnuta.

Hurá do politiky

Od roku 2011 se Andrej Babiš profiluje v politice, založil Hnutí ANO 2011. Ještě předtím se angažoval i na mediální scéně, začal podporovat server Česká pozice. Babišova firma AGF Media začala také vydávat zpravodajský týdeník 5+2. Firma údajně uvažovala o koupi tehdy krachující televize Pětka nebo internetové společnosti Centrum Holdings.

Letos v červnu Babiš prohlásil, že hodlá v oblasti médií mohutně expandovat a v horizontu tří let chce vybudovat největší mediální dům v Česku. Pár dní nato se objevila informace, že koupil vydavatelství Ringier (Blesk, Reflex). Nakonec ale oznámil koupi mediální skupiny Mafra (mimo jiné Dnes, Lidové noviny) od německé společnosti RheinischBergische Verlagsgesellschaft. Obě strany se dohodly nezveřejňovat cenu ani další podrobnosti. Podle zákulisních odhadů může cena dosáhnout téměř čtyř miliard korun.

Jeho následně formované hnutí ANO má ambice usednout v Poslanecké sněmovně a průzkumy volebních preferencí tomu nasvědčují.

Nicméně Babiš zvolil cestu politické strany s jasně profilovaným lídrem, kterému "se neodmlouvá". Také nejspíš proto z jeho kandidátky odstoupil bez bližšího vysvětlení český betonový král a někdejší zákonodárce ODS Tomáš Březina, jehož kandidatura byla pro politické pozorovatele velkým překvapením. Ostatní kandidáti až tak výrazní nejsou, jejich nejasně formulovaný názorový pelmel je často k přečtení na Facebooku a zaznívá i v předvolebních diskusích.

Také volební program Babišova ANO je jakousi nevýraznou směskou s prvky keynesiánství (podporujme velké firmy, plašme menší daně). Politicky se vymezuje především proti sociální demokracii. Reprezentanty pravice, s výjimkou exministra Víta Bárty, prozatím šetřil.

Andrej Babiš je velký hráč, který často klame tělem. Jeho často neumělé česko-slovenské vyjadřování, hrubší mluva, brutální odsudky ne nepodobné středověké inkvizici i poněkud demodé sestřih, to vše mohlo jeho méně vnímavé partnery mást. Dnes je zjevné, že Babiš udělá pro svůj politický sen stát se manažerem státu, který bude pevně třímat otěže, vše.

A je velmi pravděpodobné, že člověku, který častuje zdejší politickou scénu výroky o Palermu, mnoho léty zklamaných voličů skutečně uvěří.

Týdeník EURO 42/2013, 14.10.2013