Zatčení a vazební věznění funkcionářů městské čtvrti Žabovřesky, starosty Aleše Kvapila a bývalého tajemníka Brna-střed Radovana Novotného, jsou jakousi kuličkou v růženci (finančních) machinací, který je u nás donekonečna přeříkáván. Přeříkáván, ale nezahozen občany prostě věřícími, že se s tím buď nedá ničeho dělat, anebo že bez jejich přičinění se politická kultura sama obrodí. Nabude imunity proti pozvolnému poklesu České republiky na světovém žebříčku zkorumpovanosti. A když už mluvíme o imunitě, první z těchto dvou členů ODS měl dokonce na volitelném místě kandidovat za svou stranu do sněmovny; pravděpodobně už v regionálních mocenských strukturách „dozrál“.

Ale nic neroste do nebes, říkává se. Když už, tak za tučný úplatek, jaký měli dotyční vyžadovat od stavařské firmy plánující multifunkční výškovou budovu. Při jeho předávání sklapla klec. Potvrdí-li se nakonec údaje o protizákonné peněz lačnosti inkriminovaného dua, pak se dotyční správcové věcí veřejných začlení do mocného zástupu, jemuž je lhostejné, že poškozuje národní hospodářství.

Jakpak to? Jelikož v naší zemi všudypřítomné „všimné“ přirozeně znervózňuje nejen zahraniční investory. Hráče neuvyklé „povinným“ naditým obálkám do kapes vlivných ouřadů. Navíc jejich velkopanskému, šibalskému, papalášskému, prostě sprostému jednání přihlížejí hodně znechucení řadoví občané. Z frustrace se utužují ve skepsi, že přílišná snaha ve prospěch celku nemá ceny. Či vlastně přímo svým jednáním – koneckonců vcelku pochopitelně – napodobují tyto příklady „shůry“…

Dalším aspektem kauzy je míra věrohodnosti Občanské demokratické strany. Ta rozohněně hovoří o boji proti zločinnosti, což je výsada exministra vnitra Langera, jemuž nejvlivnější mafiáni uvykli familiérně přezdívat „Íčko“. Případně horuje proti „socialistické rozhazovačnosti“ alias uplácení voličů (jinak rysu typickém třeba pro Klausovy vlády). Leč když nastane lámání chleba, podivuhodně poleví. Klasickými příklady jsou vyhraněné postoje poslanců největší pravicové strany, přijdou-li v zákonodárném tělese na přetřes protikorupční zákony.

Nevěrohodnost Jánského vršku, již brněnský skandál najisto posílí, má nejspíše co dělat s vnitrostranickými boji před řádnými volbami do dolní komory parlamentu. Situace totiž působí, jakoby lidé kolem Mirka Topolánka, jemuž na pomoc v posledních dnech přispěchal údajně klidu užívající, zcela apolitický Marek „Borman“ Dalík, už tak nějak počítali s květnovou porážkou. Tudíž se místo hledání nových cest ke zvrácení poraženeckého trendu přednostně zaměřují na vzájemné okopávání kotníků s lidmi pražského primátora. Tomu teď pojednou vypukl skandál přímo olbřímí. Ať je to náhoda nebo ne, všichni nejspíše striktně dodržují parafrázi věty markýzy de Pompadour: „Po naší krizi ať přijde potopa.“

Kráceně vyšlo v brněnském deníku Rovnost