Povolební vyjednávání o uspořádání magistrátů velkých měst spějí pomalu k dohodám. Velmi často se dohody o ustavení rady účastní ODS s ČSSD, a to v obou gardech, tj. primátorem jsou jak zástupci ODS, tak i ČSSD. Do místní politiky v Ústí nad Labem či Hradci Králové moc vidět není, možná trochu víc se ví o Brnu či Ostravě, ale pupkem komunální politiky je zcela jistě Praha. Zde by případný vznik velké koalice v tradičním smyslu slova, jako koalice pravice s levicí, byl nejen nadmíru viditelným spojenectvím dvou na celostátní úrovni až nesmiřitelných protivníků, ale byl by svědectvím i toho, že ne všechno se v pražské komunální politice mění k lepšímu.

Proto jak z vedení ODS, tak i z vedení ČSSD, žádná podpora možné spolupráci ODS s ČSSD na pražském magistrátu nezaznívá. Petr Nečas si je velmi dobře vědom, že případná koalice ODS s ČSSD v Praze může výrazně ovlivnit celou ODS. Na jedné straně je tu možnost obsadit pozici pražského primátora, a udržet si tak silný vliv na chod Prahy. Na druhou stranu by takové řešení mohlo českou pravici velmi poškodit. TOP 09 totiž nemusí být stranou na jedno použití a nemusí nutně následovat osud odpadlíků z ODS z devadesátých let. Strana může naopak z koaliční spolupráce ODS s ČSSD profitovat s poukazem na to, že ODS není dostatečně pravicovou stranou, pokud v hlavním městě vymění post primátora za program.

Povolební vyjednávání v Praze ukazují, že pražská ČSSD by ráda dosáhla dvou hlavních cílů. Případné programové ústupky ČSSD by totiž vyvážily personální válku na pravici, která by nutně v Praze po vytvoření velké koalice započala. Na tomto místě je dobré upozornit na to, že TOP 09 je proti ODS v nevýhodě. Jako nová pravicová strana, která se díky interpretaci svého otce-zakladatele Miroslava Kalouska pasovala do role nejpravicovější české politické strany, nemůže koalici s ČSSD uzavřít, aniž by to hluboce nepoškodilo její pověst. To pražští vůdci ODS dobře vědí a hrají tak svou velkou partii. Cílem může být získání co nejvýhodnější nabídky od TOP 09. Pokud by ale nepřišla, mohou s poukazem na nedostatečnou nabídku TOP 09 za ztrátu primátorské pozice pro ODS zvyšovat svou cenu.

Volební lídři ODS i ČSSD, Bohuslav Svoboda i Jiří Dienstbier mladší, prožívají perné chvíle. Dienstbier je vývojem zřetelně zaskočen a neustále v rozhovorech pro média trvá na tom, že s ODS koalici nechce. Nemá šanci být v tomto uspořádání primátorem a zřejmě ho ostatní vůdci ČSSD ignorují. Svoboda by zřejmě velmi rád do primátorského křesla usedl a na svou misku vah klade cenu, kterou by za primátorské křeslo byl ochoten zaplatit. Počíná si profesionálněji, pokud profesionalitou označujeme ochotu hrát povolební vyjednávací hru. Tu Dienstbier evidentně neovládá.

Výsledek pražského povolebního uspořádání tak dle mého soudu napoví mnohé o tom, jak bude česká politika další čtyři roky vypadat. Připomeňme si však, že koalice ODS s ČSSD na pražském magistrátu již kdysi existovala. Podílel se tehdy na ní jakýsi málo známý Jiří Paroubek, který dokonce pražské finance spravoval. Ne vždy se mu ale dařilo, jak je možné se v médiích té doby dočíst. Po těchto časech se někomu evidentně stýská. Nechci však ani domýšlet, jakou personální revoluci by případná nová spolupráce ODS s ČSSD přinesla. Vzpomenu si vždy na „slavnou“ předvolební větu Petra Hulínského o tom, že stovka pro důchodce má jinou hodnotu než stovka pro milionáře. Že by nový strážce pražské kasy?