Před blížícím se kongresem ODS se proti současnému vedení ODS formuje skupina, do jejíhož čela se postavil Patr Gandalovič. Ten rozeslal všem členům ODS k „vnitřní diskusi“ dopis, v němž popisuje důvody svého rozhodnutí a cíle, které tím sleduje. Jako hlavní politické téma otevírá Gandalovič otázku velké koalice, tj. případnou povolební spolupráci mezi ODS a ČSSD.

O tom, že by za určitých okolností mohla být velká koalice povolebním východiskem, není vůbec sporu. Otázkou je pouze, za jakých podmínek a za jakých okolností. Petr Gandalovič v tomto ale zůstává opět na půli cesty. Je zcela jistě legitimní takové návrhy předkládat, nicméně postrádám v této chvíli jakoukoliv věcnou souvislost mezi diskusí o „velké koalici“ a ohlášenou kandidaturou Gandaloviče na předsedu ODS.

Idea velké koalice stran, které mají diametrálně odlišná nejen východiska, ale zejména cíle, které by chtěly dosáhnout, je svým způsobem typickou kvadraturou kruhu. Není navíc ani překvapivé, že se tato diskuse otevírá pouze v ODS. Je sice veřejným tajemstvím, že by si velkou koalici přáli i mnozí politici ČSSD, pud sebezáchovy a obecně poměry v ČSSD však těmto lidem brání veřejně se pro velkou koalici vyslovovat. Je tedy zřejmé, že i v této základní věci je situace výrazně asymetrická v neprospěch ODS. Navenek se totiž může jevit ODS opět jako hluboce nejednotná, a to nejen v otázce Lisabonské smlouvy, ale i v záležitostech domácí politiky.

Pokud bychom posuzovali Gandalovičovu kandidaturu na předsedu ODS pouze s ohledem na možné dopady na volební preference a volební výsledek ODS, přináší tato aktivita jen další důkaz vnitřní rozháranosti ODS. Jak má v této situaci ODS být přesvědčivou hrází české postbolševické levici, pokud z ní zaznívají rozporuplné informace o jejím dalším směřování? Samozřejmě, že za úvahu stojí i fakt, že nejvyšší orgán ODS mezi kongresy, tj. výkonná rada, prakticky jednomyslně rozhodla o tom, že nadcházející kongres bude nevolební. Snad by stálo za to i připomenout, že ODS letošní volby do evropského parlamentu vyhrála a pokud Topolánkovo vedení ustálo volební blamáž z krajských voleb, bylo by podivné toto vedení zlikvidovat po dalších, tentokrát vítězných volbách.

Samozřejmě, velmi živá může být a zřejmě i bude diskuse nad některými kroky Topolánka z poslední doby, zejména jeho odchodu z PS. Osobně mi přijde Topolánkova argumentace jako věrohodná, nicméně pro řadu voličů může tento krok být symbolem „ručníku v ringu“.

Velmi inspirativním může být i názor dlouholetého matadora ODS Římana, který ve svém příspěvku upozorňuje na to, že Gandalovič ani jeho podporovatelé neargumentují tím, že by výměna Topolánka na čele ODS přinesla lepší volební výsledek ODS v příštích volbách do PS. Zdá se mi proto nepochybné, že současné pokusy „legitimizovat“ spolupráci s ČSSD mají autorům těchto pokusných balónků přinést prebendy, ať už volby dopadnou jakkoliv. Je to taková „malá domů“, nebo, chcete-li, hra na jistotu.

Pro takové úvahy je „škoda“, že dnes ve hře nejsou dvě evropské funkce. Možná, že by se určité skupiny jak v ODS, tak v ČSSD rády dohodly na tom, že by Paroubek i Topolánek měli být společně „ vykopnuti“ směrem vzhůru do Evropy.