Jeden z poražených prezidentských kandidátů, senátor za sociální demokracii Jiří Dienstbier, vysvětloval v ČT24 důvody, pro které podává skupina 28 senátorů "napříč senátními kluby" svou ústavní stížnost na kroky prezidenta Václava Klause. To, že v samotné ČSSD nenašel tento nápad stoprocentní podporu, je sice faktem, nicméně důvody nemusí zdaleka být tak bohulibé, jak by se mohlo zdát.

Například hejtman Jihočeského kraje Zimola za ČSSD v ČT24 považuje obviňování Václava Klause z velezrady tím, že vydal k dvacátému výročí vzniku Česka rozsáhlou amnestii, jako nedůvodné. Nicméně hejtman Zimola má na svědomí ještě mnohem větší politickou hanebnost než boj s odcházejícím prezidentem. Tím je koalice ČSSD a KSČM v Jihočeském kraji. Proti ní protestují zejména studenti středních škol. Podařilo se jim zatím to, že radní pro školství za KSČM odstoupila "kvůli špatnému zdravotnímu stavu". I další radní za KSČM a bývalý spolupracovník s komunistickou StB nakonec pod tlakem odstoupil, i když ho komunisté vehementně podporovali.

Hejtman Zimola ale není sám. Koalice ČSSD s KSČM vznikly prakticky ve všech krajích Česka až na několik málo výjimek, jako je jižní Morava anebo Liberecko. Hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek je jediným praktikujícím antikomunistou ve vedení ČSSD. Jednoznačně se mnohokrát od spolupráce s KSČM distancoval. Je však pravdou, že je v této politice osamocen. Prakticky ve všech krajích mohla vítězná ČSSD volit mezi spoluprací s KSČM nebo menšími středopravými subjekty. Sociální demokracie se v naprosté většině přiklonila ke spolupráci s komunisty, což lze brát jako zkušební balónky před případnou koalicí s KSČM po volbách do poslanecké sněmovny v příštím roce.

Jako pamětník roku 1968 v předmaturitním věku si pamatuji na skutečné velezrádce Československa v období okupace Československa armádami Varšavské smlouvy, tj. v drtivé většině Sovětskou armádou. Skutečnými velezrádci, kteří pak díky podpoře ze strany sovětských komunistů stáli dalších dvacet v popředí československé politiky, byli ti, co podepsali tak zvaný "zvací dopis". Sovětská propaganda potřebovala nutně něco, o co by mohla opřít "bratrskou pomoc" lidu Československa v srpnu 1968. Zvací dopis, za kterým stál mimo jiné slovenský komunista Vasil Biľak, ale i řada českých komunistů té doby, se stal propagandistickým hitem sovětské politiky vůči Československu.

Pokusy polistopadového režimu označit tyto komunisty za zcela jasné vlastizrádce, neboť jednali bez pověření tehdejší vlády a parlamentu Československa a přáli si vojenskou okupaci své vlasti cizími armádami, však skončily neslavně. Všichni tehdejší viníci zůstali až na pár výjimek nakonec nepotrestáni a dožili pokojně až do své smrti. Soudy je zbavily odpovědnosti, protože tyto skutky byly podle nálezu soudu promlčeny. O tom, že se nekonaly soudy s lidmi, kteří na počátku padesátých let soudili takzvané velezrádce k trestům smrti, jako známý případ soudce Vaše, snad není třeba připomínat.

Tvrdívá se, že národ, který se nepoučí ze svých dějin, je odsouzen tyto své neslavné stránky dějin opakovat. Oživování levicové koalice s účastí komunistů na celostátní úrovni rozhodně není dobrý nápad. KSČM je plná pohrobků minulého režimu. Nedávno stalinistické křídlo KSČM se známou poslankyní Martou Semelovou vzdalo hold prvnímu komunistickému prezidentovi Československa Klementu Gottwaldovi u jeho hrobu v Praze. Právě za jeho prezidentování došlo k těm největším stalinistickým procesům.

Václav Klaus během své dlouhé politické kariery po listopadu 1989 vykonal pro Československo a pak i pro Česko řadu skutků. Rozhodně však mezi nimi nebyl ani náznak něčeho, co by mohlo být označeno jako velezrada. Je smutné, že se jeho političtí odpůrci vůbec snížili k tomu, aby se návrh s tímto motivem velezrady vůbec v senátu projednával. Klaus ve svém úřadě končí a zdá se mi, že víc než cokoli jiného je to pokus o to vyřídit si s Klausem politický účet. Ponížit ho a potupit. Ale současně to mnoho vypovídá o naší společnosti a neskutečné provinciálnosti autorů ústavní stížnosti.