V obou menších vládních koaličních stranách je neustálý spor o to, zda v politickém spektru jsou spíše více vpravo nebo vlevo, popřípadě hledají onen bájný politický střed. Ovšem česká scéna vyžaduje čistě český náhled, tudíž striktní universální škatulkování dle tzv. stranických rodin v Evropě není přesné, a nelze tedy Stranu zelených zařadit automaticky nalevo od středu a naopak. Stejně tak není možné KDU-ČSL takto zaškatulkovat, poněvadž i v evropském lidoveckém klubu najdete poměrně velké rozdíly v pojetí pravicovosti - levicovosti třeba u německé CDU-CSU a portugalské Partido Popular. Proto je sice možné směrovat zelené i křesťanské demokraty vlevo i vpravo, ale základní otázkou však není slepě určit směr, nýbrž udržet specifickou určitou pozici ve specifické českém politickém poli z dlouhodobého hlediska.

Nejde nyní jen o to, kam budou lidovci a zelení politology zařazováni, tudíž co bude od nich v politice i odborníky očekáváno, jde hlavně o to, aby onen vlastní český náhled pochopily strany samotné pro svou politickou práci a existenci. Přesně to říká předseda Strany zelených Martin Bursík a vede stranu do takové pozice, která učiní ze zelených druhou tzv. pantovou stranou, podobně jako jsou lidovci. Nevytváří bariéry vůči ani jedné ze dvou velkých stran politického spektra. Hrubě řečeno Bursík ví, že s ČSSD může vládnout kdykoli, ovšem s ODS za určitých okolností. Pokud šéf SZ udrží stranu ve svých otěžích a prosadí i nové prvky do stanov, zvýší nejen důvěryhodnost strany, ale především navýší koaliční potenciál zelených. Dana Kuchtová se omezila prozatím jen na lacinou kritiku, která v konfrontaci s realitou nemá valné šance na úspěch, především jen velmi těžko by hledala společnou řeč s občanskými demokraty. Jasným důkazem absence obsahu kritiky směřování strany je uchýlení se k argumentu, že Strana zelených se stává „béčkem ODS“. Tento argument je známý z KDU-ČSL, kde jím stejným způsobem straší levicové křídlo.

Lidovci si sice otevřeně nevybrali, kam chtějí směřovat, což je pro ně už i z historie typické, ale vycítili pragmaticky, že většinu levicově laděných témat již převzala ČSSD. Zaměřili se pragmaticky na voliče, kteří jsou spíše napravo od sociálních demokratů, ale nevolí ODS z různých důvodů, kterým je i malá konzervativnost v řadě témat. Křesťanskou politikou si však ponechávají malý počet sociálních témat, která však mají velký význam i roli. Zelení jsou zcela ve stejné situaci, jen nebojují o konzervativní voliče, nýbrž sbírají snadno voliče z pravého politického spektra liberálního zaměření s ekologickým cítěním. Sociální témata však hledají u dospívající generace – především pak studujících. Toto je geniální tah a pozice Strany zelených vybudovaná Martinem Bursíkem, který může Dana Kuchtová zničit. Zelení pod současným předsedou dokáží získat mnoho a realizovat značnou část svého programu, poněvadž ví, že ODS se bez nich neobejde. Mohli bychom říci, že obě menší vládní koaliční strany nalezly něco, co lze nazvat „pragmatickým středem“, přičemž nebojují o stejný voličský segment. Tím nám vzniká systém dvou velkých politických stran se dvěma pantovými stranami a jednou stranou periferní.

Michael Kocáb, jakožto pravicově orientovaný člověk, v neděli řekl, že příklon zelených doleva k Daně Kuchtové by byl pro něj důvod stáhnout kandidaturu za Stranu zelených v podzimních volbách do Senátu. Členové této strany si budou muset odpovědět na otázku, kolik je voličů, kteří uvažují jako pan Kocáb a otočka vlevo bude důvod jim již znovu hlas nedat.

V Brandýse nad Orlicí 3. srpna 2008

(Autor je studentem politologie na Universitě Hradec Králové, sociologie na Masarykově universitě Brno a předsedou MS ODS Brandýs nad Orlicí.)