POLITIKA: Věčný rebel před branami Senátu
Zvláštní je především osobností kandidáta. John Bok patří k nepřehlédnutelným postavám disentu a událostí kolem 17. listopadu 1989, k blízkým souputníkům 
Václava Havla. Patří k těm disidentům, kteří nebyli nikdy členy KSČ, ani před 21.srpnem 1968, ani v době předlistopadového skomírání režimu, nenaskočil do vlaku sametové revoluce až při jeho rozjezdu. Je jedním z těch, kteří na disidentských zásluhách – ať skutečných nebo domnělých – nevybudovali kariéru. Zůstal chudý, ale počestný, neobyčejný obyčejný člověk. Společně s Lenkou Procházkovou a dalšími přáteli založil občanské sdružení Šalamoun - Spolek na podporu nezávislé justice v ČR a věnuje se nezištně pomoci obětem justičního bezpráví.
Souběžně se spolkovou činností je členem Výboru proti mučení (…atd.) při Radě pro lidská práva Vlády ČR a zasedá v Poradním sboru generálního ředitele Vězeňské služby ČR. Jako zastupitel v Praze 8 získal zkušenosti z lokální politiky. Neprahne po moci a majetku, proto je nezkorumpovatelný. Svým způsobem zůstal disidentem i v současných politických poměrech, neb ideály, kvůli nimž se kdysi nechával mlátit při výsleších „na Barťárně“ nebyly dle jeho názoru zcela naplněny a navíc některé mocenské orgány zůstávají stále zapleveleny pohrobky normalizace: revoluce nebyla završena. Nenašel cestu do žádné politické strany, protože mu žádná bezvýhradně nevyhovuje a na kompromisy není stavěný.
Ve své činnosti ve prospěch nespravedlivě odsouzených často naráží na aroganci moci. Postupně proto došel k poznání, že by bylo vhodné podepřít své úsilí vhodným začleněním do struktury politické moci. Přitahuje ho zvláště postavení nezávislého senátora na kandidátní listině některé z menších politických stran. V letošním roce se bude ucházet o zvolení již po páté, poprvé na listině významné parlamentní strany.
Mimo to se ucházel o zvolení veřejným ochráncem práv jako kandidát prezidenta Václava Klause. Jeho kandidatura tehdy vzbudila rozruch, protože disciplinovaný zkušený politický profesionál Václav Klaus a bouřlivák John Bok jsou lidé v mnohém navzájem protikladní. Jim to ale zřejmě nepřekáží ve vzájemném respektu. Některé reakce na jeho kandidaturu byly až křečovité. Tak jedna příslušnice „rudé šlechty“, která byla vlivná tehdy i dnes a hladce vystudovala „za dělnické peníze“ v době, kdy se John Bok téměř nesměl ke škole přiblížit, se velmi zlobila, že pan prezident navrhl uchazeče bez formálního vysokoškolského vzdělání. Do volby nastupoval jako outsider, ale nakonec jeho vystoupení v poslaneckých klubech byla úspěšná a získaný počet hlasů nebyl bezvýznamný. Příznačný pro Johna Boka byl v této souvislosti jeho přístup k poslaneckému klubu komunistů: ač na něj přátelé naléhali, a na zvolení mu hodně záleželo, jako jediný z kandidátů odmítl představit se komunistickým poslancům, čímž odepsal jejich hlasy. Odešel poražen, ale spokojen: nepokořil se, i když věděl, že tím nad sebou vynesl ortel.
Jeho kandidatura do Senátu na kandidátní listině KDU-ČSL je ale přímo pikantní díky vyhraněnému a nesmlouvavému postoji občanského sdružení Šalamoun ke kauze Jiřího Čunka a k dění kolem ní. Spolek Šalamoun se nikdy nevyjadřoval k otázce viny či neviny obviněného, protože na základě zpráv z veřejných zdrojů nemohl zaujmout stanovisko. V poslední době se přiklonil k názoru, že PČR patrně při vyšetřování nezískala průkazné důkazy o tom, že Jiří Čunek skutečně přijal úplatek, takže by téměř jistě odešel od soudu se zprošťujícím rozsudkem. Tím spíše se ale měl postavit před soud jako každý jiný občan této korupcí prorezavělé země. Současně bylo ze spolku Šalamoun slyšet názor, že předseda KDU-ČSL měl po sdělení obvinění odejít z vládní funkce a usilovat o návrat do vysoké politiky až po očištění. Zejména ale neměl přijmout oběť Renáty Vesecké a jejích podřízených, kteří protiprávním jednáním na jeho záchranu při nejmenším vsadili do hry své kariéry.
Pokud se spolek Šalamoun stavěl zdrženlivě k vlastní kauze Jiřího Čunka, zcela nesmlouvavě vystupoval proti zásahu nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké & spol. do ní. Podal několik podnětů ke stížnosti ministra pro porušení zákona proti usnesení Nejvyššího státního zastupitelství ČR o předání věci Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě. Nakonec napadl trestním oznámením všechny státní zástupce, kteří se podíleli na zásahu ve prospěch Jiřího Čunka, neboť jejichž vystoupení u Krajského soudu v Praze při řízení na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti Marii Benešové, bývalé nejvyšší státní zástupkyni ČR, naznačuje, že se možná v souvislosti s Čunkovým trestním stíháním dopustili trestné činnosti. Spolu se státními zástupci Šalamoun napadl i ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který odmítáním podnětů ke stížnosti pro porušení zákona brání přezkoumání postupu Renaty Vesecké & spol. Nejvyšším soudem ČR. Šalamoun současně bedlivě sleduje zprávy z trestního stíhání Romana Vaškůje a Petra Smiřáka a podezíravě pozoruje trestní stíhání Marcely Urbanové.
Je sympatické, že KDU-ČSL a její předseda osobně sáhli po kandidatuře právě Johna Boka, jehož spolek Šalamoun se ve vztahu k případu Jiřího Čunka chová neutrálně až nepřívětivě a zjevně nemá chuť se tohoto námětu jen tak vzdát. Věřím, že si předem přesně ověřili, komu nabídli místo na své kandidátce, takže neočekávají, že by John Bok prodal své dosavadní názory za mísu senátorské čočovice. Na jeho kandidaturu tak nelze nazírat jako na nadějný pokus o pacifikaci nepříjemného šťourala. Pokud ji tak někdo vnímá, časem pozná, že se zmýlil.
Naděje na zvolení Johna Boka v obvodě, který byl až dosud baštou ODS, jsou malé. Pokud by se ale stal zázrak, občané Prahy 5 by získali zástupce, který by se v případě potřeby bil za jejich práva až do posledního náboje, a neměl by pochopení pro korupční jednání veřejných činitelů. A zasedání Senátu by nabyla na vzrušivosti.
člen spolku Šalamoun