Věci veřejné od květnových voleb nevycházejí z údivu. Ve Sněmovně nenašly okénko, kde by vracely poslanecké náhrady, a zjistily také, že nedochází k souběhu poslaneckých a ministerských platů. Ve státní správě byly jejich elity překvapeny, kde peníze jsou a kde nejsou, i tím, co ministři mohou a co nemohou. Naposledy jim zamotalo hlavy, proč právě resorty jimi spravované mají tolik šetřit.

Inu proto, že si Věci veřejné samy při skládání vlády řekly o ministerstva, kde škrty vždy působí nejdrastičtěji. Pokřik, který spustily, uklidnilo až jednání koaličních špiček. Po něm jsme se však od Radka Johna dozvěděli, že pokud nepadne do konce září rozhodnutí přijatelné pro všechny partnery, může se stát, že nespokojení véčkaři nezvednou ruku pro státní rozpočet na příští rok. Skoro to vypadá, jako by lídři Věcí veřejných neměli ve vládě odvahu, natožpak argumenty, aby se postavili dvojici Kalousek-Nečas, a tak přenášejí svůj boj na méně přehlednou parlamentní půdu. A to vše dříve, než kabinet vůbec získal důvěru.

Premiér Nečas, zároveň obtěžkaný stabilizací vlastní ODS, asi neměl jinou možnost než přizvat Věci veřejné do vlády. Spoléhat se na jejich loajalitu při podpoře menšinového kabinetu by bylo ještě riskantnější. Teď si proto plnými doušky vychutnává, jaké to je, když na ministerstva zamíří hejno nováčků bez informací a politických zkušeností.

A situace je mnohem horší. Klasická politická strana s členskou základnou a prověřeným programem uvažuje v dlouhodobém horizontu. Marketingový projekt, jakým jsou Věci veřejné, ale hledí od voleb k volbám, ba od jednoho internetového hlasování k druhému. Ministři Věcí veřejných brzy seznají, že i jim tento stav přináší nepohodlí a infarktové zážitky. Vyústěním příběhu proto může být, že sami začnou pracovat na změně struktury svého subjektu a na jeho standardním ukotvení v politickém spektru. Otázkou jen zůstává, zda to stihnou rychleji, než dětské nemoci Věcí veřejných položí celou vládu.

Psáno pro ČRo1