Je málo případů, kdy můžete stoprocentně počítat s pozorností. Zkuste kupříkladu přijít do domu, který od základu vyhořel a jeho obyvatelé se už půl druhého desetiletí lopotí, aby tu ruinu pozvedli do podoby slušně obyvatelné budovy. Vejděte a začněte povykovat, že cítíte ve vzduchu požár. Ne, nebudou vám tleskat. Ale rozhodně vás budou poslouchat s větší pozorností. Než kdybyste jim sdělili, že venku štěká pes.

Je normální a správné, že obyvatelé takového domu jsou citlivější na protipožární opatření a budou stav komínů zkoumat s mimořádnou péčí. Prostě - budou opatrní, na čin i na slovo. O požárech a hoření budou hovořit uvážlivě Nebo aspoň, dá se čekat, že to budou dělat. Čímž podobenství končí a přejděme k realitě.

Jiří Paroubek hrozí, že vítězství Občanských demokratů bude znamenat "modrou diktaturu". Jeho argumentace je zdánlivě logická: ODS má silnou pozici v senátu a takřka všichni hejtmani k ní patří. Prezident republiky je čestný předseda této strany. Odtud závěr, že pokud by ODS hrála prim i v poslanecké sněmovně, měla by v kapse vše a zrodila by se diktatura, v páně Paroubkově představě.

Diktaturu známe. Tři generace našich občanů prožily větší část nebo dokonce celý život v diktatuře. Demokracie u nás skončila v roce 1938 a diktatura padla v roce 1989, po jednapadesáti letech. Samo to slovo bolí. V žurnalistické praxi se občas používá v přeneseném slova smyslu. Známe publicisty, kteří rádi používají expresivní slova, jako je diktatura, cenzura, hitlerismus, stalinismus. Dělají chybu. Ta slova mají přesný a krutý obsah a jakmile jich nadužíváme, navíc v neodpovídajících souvislostech, pak oslabujeme jejich dopad.

Tím hůř, když něco podobného dělá politik, a stokrát hůř, když to dělá z osobního prospěchu.

O co víc jde politikovi, než o znovuzvolení? Každé čtyři roky, pokud jde vše bez komplikací, politici bojují o znovuzvolení. To je normální a v pořádku. Vychvalují sebe a svoje zásluhy, i to je normální a v pořádku a do značné míry se dá totéž říct, když tupí nabídku protivníkovu.

Ale u toho tupení je třeba se zastavit. Zde by měly být nějaké hranice slušnosti, soudnosti a odpovědnosti.

Samozřejmě že se od Paroubka nedá čekat, že bude chválit projekt rovné daně. Pojem "modrá diktatura" je však stejně expresivní, jako když Občanští demokraté vyhlásili "mobilizaci" a polepili zemi mobilizačními vyhláškami. I to bylo nad-užití a zneužití expresivního výrazu. Voliči se jim za tu podpásovku odvděčili poprávu - nedali jim takovou míru důvěry, jakou si přáli získat, a poslali je do opozice.

To ovšem je dnes už součástí historie, kdežto Paroubkův slogan o "modré diktatuře" je smutnou realitou.

Občanská demokratická strana je stejnou měrou demokratická, jako sociální demokracie. Za celou dobu své existence neučinila nic, co by komukoli dalo právo ji podezírat ze sklonů nastolit diktaturu. Paroubek ve své přemrštěné argumentaci uvádí příklad hejtmanů. Ano, v jistém smyslu ODS vládne v krajích - vládne v mezích stanovených demokratickým systémem. Vládne tak, jak jí voliči umožnili a právě voliči jí určili vládnout ve shodě i s dalšími poltickými stranami, včetně - a hlavně se sociální demokracií. Paroubek nedokáže uvést jediný kraj v České republice, kde by modrý hejtman zavedl cokoli, co by se sebeméně podobalo diktatuře. Právě tak prezident republiky, ač je zakladatelem ODS a jejím čestným předsedou, si dává záležet na to, aby působil jako prezident nadstranický. Jako takového ho občané vnímají a dávají mu mimořádně velkou důvěru ve všech průzkumech veřejného mínění, jaké byly publikovány. Ani pravicový senát nevydal žádný signál, že by si chtěl uzurpovat vetší část moci, než mu voliči určili.

Předpokládejme, že ODS volby vyhraje. Bude to vítězství těsné, založené na volební podpoře tvrdého jádra. Nelze čekat jednobarevnou vládu. Bud to vláda koaliční - a v aktuální chvíli se jako nejpravděpodobnější rýsuje možnost koalice se zelenými.

Ta že má být jádrem "diktatury"? "Zlatí lidovci", budou předáci - eventuální - modré části modrozelené vlády vzpomínat na zlatou dobu Luxových "koaličních snídaní". Paroubek tohle samozřejmě ví. Je to smutné, že bez uzardění hází taková slova, on, který se spojuje s komunistickou sranou. Stranou, která je dědičkou diktatury, která je strážce odkazu diktatury a je připravena ji obnovit, jakmile by jí to dějinné okolnosti umožnily.

Voliči svého času potrestali ODS za její trapnou "mobilizaci". Měli by podobně trestat sociální demokraty za hrozbu "diktaturou". Pak bychom měli naději, že si protagnisté příštích voleb dají větší pozor a že se snad dočkáme předvolebního klání kultivovaného, věcného, bez nadávek a lží.

Zatím vězíme v tom hnoji až po nosní dírky.

(reakce Jiřho Pehe zde - pozn. red.)