Recept pro žití v postcovidovém světě je klíčový, bez něj může pravicový blok pohořet
Otázka, kdo bude po volbách předsedou Senátu, se vyřešila poměrně elegantně. Senátoři za TOP 09 posílili klub ODS, jenž se tak stal největším. Neformální pravidlo, že v čele horní komory má stanout představitel nejsilnějšího klubu, tudíž začalo hrát do karet dosavadnímu předsedovi Miloši Vystrčilovi, kterého mnozí kolegové favorizovali ještě před zmíněnou fúzí, zejména díky jeho nedávné cestě na Tchaj-wan.
Spolupráce ODS a TOP 09 je údajně též předzvěstí vzniku pravicového nebo konzervativního bloku, jenž by, doplněn o KDU-ČSL, měl zabodovat v parlamentních volbách v příštím roce. A spolu s liberálním blokem, tvořeným Piráty a STAN, pak zformovat i příští vládu.
V čem je háček?
Česká stranická scéna trpí přílišnou roztříštěností a již jen z toho důvodu je nutné integrační snahy a projekty přivítat. Jistě přijdou vhod zejména voličům menších stran, jež oscilují kolem životně důležité pětiprocentní bariéry pro vstup do parlamentu. A jimž i v případě jejího překonání hrozí značné omezení míry jejich zastoupení, což při minulém volebním klání hořce poznaly právě TOP 09 a STAN, které v mnoha menších volebních obvodech na parlamentní křeslo při přepočítávání hlasů na mandáty nedosáhly.
Na papíře vše vypadá hezky, leč úspěšná realizace myšlenky volebního bloku může snadno narazit na řadu nepříjemných překážek. V prvé řadě na sčítací volební klauzuli, jež tříčlenné koalici zvyšuje laťku na patnáct procent, avšak zdaleka nejen na ni. Poučnou ilustraci úskalí volebních bloků poskytuje asi největší dosavadní počin v této kategorii, Čtyřkoalice a posléze dvoučlenná koalice z voleb 2002, tvořená KDU-ČSL a liberální Unií svobody.
Původní Čtyřkoalice, sdružující kromě lidovců a unionistů ještě Občanskou demokratickou alianci (ODA) a Demokratickou unii (DEU), obecně reagovala na mocenskou dohodu ČSSD a ODS, avšak prakticky měla za cíl především obejít nástrahy plánovaného volebního inženýrství signatářů opoziční smlouvy. Připravovaný nový volební zákon zaváděl velký počet malých volebních obvodů, a tedy znevýhodňoval malé strany. Pokud by se ale dokázaly spojit do subjektu přesahujícího zhruba řečeno patnáct procent, staly by se vlastně též jednou velkou stranou a volební systém by jim už neubližoval. I proto ODS a ČSSD prosadily rovněž sčítací klauzuli, aby tento obranný protitah maximálně znesnadnily. Nová volební pravidla z jejich dílny nakonec zneplatnil Ústavní soud, leč s výjimkou sčítací klauzule, poněvadž ji neshledal v rozporu s ústavním pořádkem.
Čtyřkoalice zabodovala v roce 2000 v krajských volbách (celostátně získala téměř 23 %), poté ale její podpora začala klesat pod kritickou dvacetiprocentní bariéru, kterou volební legislativa dodnes vymezuje čtyř- a vícečlenným koalicím. Reakcí bylo sloučení US a DEU a vypuzení ODA. Nakonec tedy zůstala dvojkoalice US-DEU a KDU-ČSL. Místo jednoho silného lídra točilo jejím volantem duo Cyrila Svobody a Hany Marvanové. Konzervativní lidovci a liberální unionisté obtížně hledali společný program, a tudíž jako jednu z hlavních devíz nabízeli zavedení přímé volby prezidenta. Opoziční smlouva se přitom chýlila ke konci, a (dvou)koalice tak ztrácela nepřítele. Což je to nejhorší, co může politika potkat.
Volební výsledek 14,2 % znamenal vzhledem k ambicím zklamání. A dvojnásobné zklamání zažili mnozí kandidáti US-DEU, jimž zůstala brána parlamentu uzavřena, poněvadž lidovečtí voliči poctivě kroužkovali. KDU-ČSL tak sice na koalici oproti roku 1998 vydělala, unionisté ale přišli o jedenáct míst.
Souboj o euro
Trojkoalice ODS, TOP 09 a KDU-ČSL může trpět podobnými neduhy plus historickými osobními animozitami, neboť TOP 09 vlastně vznikla odtržením části lidovců věrných Miroslavu Kalouskovi. Přinesla by na scénu model spojení jedné větší strany (10–15 %) se dvěma menšími, což by voličům ODS umožnilo vykroužkovat kupředu řadu jejích kandidátů. Apel, aby se voliči preferenčních hlasů dobrovolně zřekli, nemusejí zdaleka všichni vyslyšet.
Lídr o třech hlavách ještě nemusí být silnou politickou saní. A společný program se asi zrodí ve velkých bolestech. Z hlediska hospodářské nebo sociální politiky jsou lidovečtí voliči spíše sociálními demokraty chodícími do kostela. KDU-ČSL i TOP 09 se orientují proevropsky, ODS se řadí k euroskeptikům a zatímco zavedení eura odmítá, Markéta Pekarová Adamová si tento cíl vyšila na předsednickou korouhev.
Dopady covidové pandemie nyní těžko předvídat, tedy až na jeden: voliči budou od stran i koalic ve zvýšené míře žádat především recepty pro žití a přežití v postcovidovém světě. Pokud je chystaný pravicový blok nenabídne, snadno pohoří.
Autor je politolog
LN, 19.10.2020