Střední Evropa funguje v posledních letech jako experimentální laboratoř pro demokracii. Fakticky jde o to, najít model vládnutí, který by nejlépe odpovídal společenským poměrům ve státech, které neměly možnost s demokracií žít dost dlouho, když jediný pokus po první světové válce byl záhy přerušen.

Centrem experimentu se teď právě stává Slovensko, kde přišel o moc dlouholetý vůdce Robert Fico. Ovšem minimálně stejně zajímavé je slovenské dvojče, tedy Slovinsko, kde parlament zvolil v úterý premiérem naopak veterána Janeza Janšu.

Slovenský případ je všeobecně známý. Silného muže Roberta Fica svrhlo protikorupční hnutí a vládu budou sestavovat čtyři strany, které se k boji se shnilou a údajně zkorumpovanou vládou přihlásily. Právě případ Slovinska pro ně může být varováním.

Před osmi lety svrhlo protikorupční hnutí pravicového a nacionalistického premiéra Janšu, který dokonce na pár měsíců skončil ve vězení. Od té doby se v čele státu vystřídali tři politici, ovšem žádný z nich nepřesvědčil. Nakonec vznikla menšinová vláda pěti středolevých stran za účasti tří zmíněných premiérů, která se opírala o podporu radikální levice.

Mohlo to být považováno za příklad, jak se dokážou civilizovaní Slovinci domluvit za každé situace, ovšem středolevý model skončil za necelé dva roky. Moc z prachu ulice zdvihl opět Janša, ke kterému se přidaly také dvě strany z dosavadní koalice. Protikorupční převrat byl epizodou, která skončila neslavně, a na pomyslný trůn se vrátil politik, proti kterému byl organizován.

Případ by šlo zobecnit. Boj s korupcí je dobrá metoda k mobilizaci voličů, ovšem ten, kdo ji používá, musí předem vědět, že časem ztrácí kouzlo. Lidé pochopí, že o tolik lepší reprezentaci tímto bojem nezískají.

Proto je třeba ještě najít další politický motiv, kterým lze oblibu udržet. Obecně platí, že ve střední Evropě přežije ta vláda, která pochopí, že výdaje na sociální stát jsou na východě nižší než na západě, a začne dohánět příklad vyspělejších průmyslových zemí tímto způsobem. Mohl by o tom vyprávět maďarský premiér Viktor Orbán, polský vůdce Jarosław Kaczyński, český lídr Andrej Babiš.

Není náhodou, že vyšší důchody a nové dávky pro rodiny sliboval před hlasováním o důvěře v parlamentu také dosud zapřisáhlý ekonomický liberál Janez Janša. Metoda posílit přerozdělování je tedy ve středu Evropy univerzální, i když příklad Roberta Fica ukazuje, že sama o sobě se po nějakých letech přece jen také opotřebuje.

Slovinsko ovšem explicitně připomíná další metodu, jak se na východě dostat k moci. Východoevropané si postupně zvykají, jak funguje demokracie, a řada z nich přirozeně žádá, aby stát řídil někdo se silnou autoritou.

Nemusí to být nutně z potřeby získat jistotu v složitém globálním světě, politickým vůdcům se však vyplatí inscenovat situaci, kdy se lidé necítí právě jistě. Když něco nefunguje, pak samozřejmě roste kritika těch, kdo drží moc, ovšem zároveň se vůdci dočkají projevů loajality, na které se dá potom stavět.

O tom by mohl vyprávět Janša, který získal pevné voličské jádro v časech, kdy byl ve vězení. Spojení dvou principů, tedy rozdělování dávek spojené s vůdcem v ohrožení, může být ideálním řešením. V příštích měsících uvidíme, jak pravidlo funguje ve Slovinsku, případně jestli se tímto směrem vydá nový slovenský premiér Igor Matovič.

Autor je komentátor serveru Echo24