Ve svém vánočním poselství se Miloš Zeman podržel svých tradičních témat: ekonomiky, ekonomické diplomacie - a ochrany národních zájmů. Dobře ví, proč. Protože přesně to jsou témata, která s ním sdílejí jeho sympatizanti a voliči.

V narážce na slavnou větu Václava Havla o „blbé náladě“ si Zeman vymezil půdorys svých úvah. On chce být prezidentem dobrých zpráv, ne prorokem katastrof. Proto tak okatě a opakovaně chválil ekonomické výsledky naší vlády - mimo jiné možná i ve snaze zakopat aspoň na chvíli válečnou sekeru se Strakovou akademií.

Samozřejmě, že pochvalná vyjádření na ekonomické výsledky, v nichž Česká republika vskutku v posledním období zejména v evropském srovnání vcelku obstála, se neobešla bez kopanců na adresu bývalých „pravicových vlád“.

Tedy, upřímně, nevím, co bylo pravicového na vládách, kde ministr financí Kalousek, údajný stoupenec pravice a dnes velký kritik současné vlády, tvrdošíjně odmítal platnost Lafferovy křivky, na níž si mimochodem poměrně slušnou a dlouhodobou stabilitu vybudovalo Slovensko. Někdejší pravicový ministr financí Ivan Mikloš tam zavedl rovnou daň v důvěře právě v Lafferovu křivku, která praví, že čím nižší jsou nominální daně, tím vyšší je reálný daňový výběr, a tedy příjem státního rozpočtu. A světe, div se, toto pravicové opatření nechal v účinnosti i levicový premiér Fico. Asi dobře věděl, proč.

Co se Kalouska týče, to není žádný pravicový ekonom. To je politik přizpůsobující se s nevídanou pružností situaci. Když má proti sobě levici, vymezuje se pravicově, a naopak. Jeho boj s „Lafferem“ byl ve skutečnosti konkurenčním kariérním bojem s reálným protivníkem v dávné koalici TOP 09 - ODS, totiž s Vlastimilem Tlustým, velkým příznivcem rovné daně.

Je třeba si to všechno pamatovat, než začneme vyslovovat hodnotící soudy.

Leč zpátky k Zemanovi. On si tu poučku o daňové úměře vyložil trochu obšírněji a účelověji. Podle něj se liberální ekonomové mýlí, když nižší dani připisují zásluhy na celkovém růstu ekonomiky. Ano, ekonomika může růst i díky nižší dani, ale jistě nejen izolovaně díky ní.

Prezident prostě využil jednu ze svých proslulých intelektuálních zkratek, kvůli nimž ho jedni milují a druzí kritizují. Zůstal sám sebou, a to je vlastně dobře, aspoň vždy víme, co od něj čekat. Můžeme si říkat, že Zemanovy teze o samospásností skandinávského modelu welfare state, tedy hlavně progresivní daně, je dávno passé i v samotné Skandinávii. Můžeme si říkat, že jeho nadšení pro eurofederální koncepty je rovněž poněkud poprášeno realitou všedního dne - když Merkelová s Hollandem unii de facto odsoudili k zániku, stejně jako je dnes již mrtvý Schengen, tím, jak do něj napustili jihovýchodní migranty s jejich kulturou a zájmy.

To nejdůležitější ale řekl prezident na konec svého vánočního proslovu. Tato země nepatří z Bruselu placeným a z Ameriky motivovaným neziskovkám nahánějícím migranty do Evropy jako stádo lovné zvěře (z níž se ale patrně velmi rychle stane spíše rojnice lovců). Tato země patří nám, kteří v ní žijeme, udržujeme její kulturu, ekonomický potenciál a sociální soudržnost.

A také slova, která Zeman adresoval většině migrantů, těm mladým energickým uprchlíkům se značkovými iphony: Tím, že utíkáte ze svých zemí, místo abyste bojovali s ISIL, a necháváte tam na pospas zkáze své starce, ženy a děti, se nejen ukazujete jako zbabělci, ale způsobujete tím ještě větší katastrofu ve vašem vlastním domově.