Proslov prezidenta Miloše Zemana z 26. prosince vzbudil jednu zásadní otázku, která zní: Proč se tomu vlastně říká vánoční poselství?

Mluvil necelou půlhodinu a přitom opět prokázal svou erudici jako ekonom, když varoval před zpomalením růstu národního hospodářství.

Zároveň prezentoval některé politické názory a postoje, které však nejsou tak důležité, protože prezidentské volby i sestavování vlády jsou minulostí, a prezident se tedy vrací ke své reprezentační roli.

Je možné se nad některými výroky rozčilovat, s jinými souhlasit, zneklidňující na proslovu však byl pouze fakt, že se mu říká vánoční poselství a ani slovo nepadlo o Vánocích, druhém nejdůležitějším svátku křesťanského světa, ke kterému se dosud počítá i Česká republika.

Vzdálenou souvislost s křesťanstvím je možné najít pouze ve výkladu, při kterém Zeman s odvoláním na výzkum společnosti CVVM, jak jsou některé instituce v Česku oblíbené.

Populární je zvláště armáda, policie nebo soudy. Jiným se však důvěřuje méně, konkrétně tisku, televizi, neziskovkám a úplně poslední jsou církve, ke kterým má důvěru jen čtvrtina obyvatelstva. Prezident opět neodolal a využil příležitosti, aby si vyřizoval účty s těmi, které nemá rád.

Ovšem Zemanův výklad o důvěře k institucím skrývá hlubší rovinu. Nemá aktuální smysl připomínat, že média jsou v těžké situaci, když většinu z nich už dávno ovládla skupina tří nebo čtyř oligarchů a když prostřednictvím internetu manipulují veřejnou diskusi dezinformační weby.

Také těžko očekávat, že důvěra k církvím může být o mnoho větší než prostý součet všech Čechů vyznávajících křesťanství. Pokud z letošního vydání průzkumu CVVM vyplývá nějaké zjištění, pak ve srovnání s loňskem větší či menší posílení důvěry u církví, neziskovek i většiny médií.

Opravdu nápadně si polepšil tisk, kterému věří 38 procent Čechů, o osm procent víc než před rokem. Na úroveň 39 procent si pohoršil pouze dříve tak oblíbený internet. Není to mnoho, ale obecně platí, že média na tom nejsou hůře než nejvyšší politické instituce jako vláda, sněmovna či Senát – a to je teprve rok po volbách, kdy lidé ještě neztratili důvěru k těm, které volili. Církve na tom jsou hůře, ovšem není to propastný rozdíl.

Prezidentovi tedy k ponížení médií, nevládních organizací a církví posloužil průzkum, který by média i neziskovky v klidu mohly využít jako důkaz, že důvěra opět roste. V menší míře mohou totéž učinit i církve.

Miloš Zeman tedy nechtěl popsat aktuální situaci nebo nějaký nový fenomén. Prostě jenom využil dostupných dat k ilustraci svého ideologického přesvědčení, případně postoje sdíleného v širší míře celou společností.

Vánoční poselství prezidenta se nezmiňuje o Vánocích, pouze připomíná dlouhodobý ústup křesťanských církví z veřejného života, přitom tento ústup označuje za pozitivní změnu.

Těžko vymyslet lepší příklad, jak povrchně a marně prožívá tradiční náboženské svátky národ, který bývá označován za nejvíc ateistický na světě. Také těžko najít lepší důkaz, že k protagonistům útěku od náboženství patří současný prezident.