Obyvatelům pražského volebního obvodu č. 21 (Praha 5, Praha 13, Řeporyje, Slivenec, Zličín) se může v těchto dnech naskytnout pohled na dva na pohled zvláštní muže, kteří objíždějí obvod v dodávce polepené volebními plakáty senátního kandidáta Johna Boka, vylepují plakáty a roznášejí letáčky. Nejsou to bezdomovci, jak by se dalo soudit podle jejich zevnějšku. Muž s vlajícím bílým plnovousem a čelenkou je řidič a pomocník v jedné osobě, druhý je sám kandidát, jenž pro tyto chvíle vyměnil svůj příznačný široký klobouk za čepičku bretonských rybářů. Na volební kampaň, aspoň trochu srovnatelnou rozsahem s akcemi soupeřů, nemá peníze. Zatímco sociální demokraté rozdávají oranžové růže, John Bok může pouze podat ruku zvědavcům, kteří ho příležitostně osloví. Nemůže si na vylepování plakátů najmout agenturu jako jeho soupeři, proto vložil do hry svou vlastní pracovní sílu.

S malým časovým odstupem za nimi nastupují organizovaní vandalové, kteří vylepené plakáty strhávají a ničí. V prvých dnech je přelepovali plakáty dalších dvou kandidátů, kteří se však proti používání takových podlých praktik postavili. Přelepování skončilo, ale ničení plakátů neúprosně pokračuje. Dalším uchazečům o úřad senátora se nic takového neděje. John Bok zřejmě komusi vadí více než všichni ostatní.

Volby do Senátu by měly být důstojným soupeřením kandidátů, které by voliči vybírali podle jejich osobnostních vlastností, zkušeností, politických názorů a cílů. Jak ukazuje výše uvedený příklad, toto je ideál, značně vzdálený od skutečnosti. Není-li kandidát do Senátu všeobecně známá významná osobnost, musí vynaložit poměrně značné prostředky na to, aby se o něm voliči vůbec dověděli. I kdyby byl skvělá, výjimečná osobnost, nemá-li dost peněz na kampaň, má smůlu a voliči možná s ním: většina z nich se o něm doví až ve chvíli, kdy si jeho jméno přečte na nic neříkajícím hlasovacím lístku. A vyčnívá-li z řady tak, že komusi vadí více než vlastním soupeřům, přijde nazmar i to minimum propagačních materiálů, na které se s vypětím všech sil zmohl. Netýká se to jen Johna Boka, stejně na tom jsou všechny nezávislé osobnosti, jež nemají výraznou podporu jedné ze dvou velkých parlamentních stran a popřípadě jim vadí. V senátních volbách se zkrátka uplatňuje demokracie pokřivená vandalismem a silou peněz.

Asi se nikdy nedovíme, kdo ničení plakátů organizoval a prováděl. Příčiny můžeme jen tušit: např. John Bok dává hlasitě najevo, že je ochoten dát k disposici své zkušenosti k potírání korupce, z které je podezírána zvláště jedna z radnic volebního obvodu. Také se mu nelíbí záměr na zastavění přírodní rezervace Prokopské údolí. Díky péči vandalů se tak asi předejde pro establishment nežádoucímu oživení Senátu, které by zvolení Johna Boka v každém případě znamenalo: se svými obrovskými zkušenostmi z trestního řízení a ochrany lidských práv, zvýrazněnými bojovností a neúplatností by byl v Senátu hodně slyšet a mluvil by vždy po svém, bez ohledu na mínění stranických sekretariátů.