POLITIKA: Václav Klaus (se) zlobí
Co k tomu dodat. Pokusím se opět využít citace ze stanoviska českého prezidenta, tentokrát z prohlášení ze 6. 11. 2006 (Viz zde). Je to stanovisko, které reaguje na odmítnutí Paroubka podílet se na vládě čtyř stran tak, jak to několik dní před tím navrhl Klaus. Mimo jiné si v něm Klaus trpce stěžuje na to, že čeští politici nejsou ochotni ustoupit ze svých partikulárních zájmů když „ČSSD a její předseda Jiří Paroubek svým pátečním téměř bleskovým večerním rozhodnutím vyloučili jakoukoliv možnost dohody a zmařili i tento poslední pokus. Ukázalo se, že dohoda o jakékoli parlamentní většině je nemožná, pokud vylučujeme podplácení, vydírání a různé podobné praktiky. Dohodě parlamentní většiny jsem vždy dával přednost, ale v této chvíli není možné dále ztrácet čas marnou snahou o nadřazení zájmů celku zájmům dílčím. Klíčoví politici na to neslyší. Proto – na rozdíl od srpnového jmenování předsedy vlády – rezignuji na úsilí hledat dohodu tam, kde se o ni nestojí.“
Z této dvojí citace Václava Klause jasně vyplývá, že se Klaus vzdal úsilí o vytvoření vlády, která by nebyla založena na přeběhlících. Výslovně uvádí, že „dohoda o jakékoli parlamentní většině je nemožná“, na Topolánkovi ale současně po dalším měsíci neúspěšných jednáních o „reformní vládě s ČSSD“ opět tuto většinu požaduje. To považuji ve světle všeho, co jsme od voleb zažili, přinejmenším za podivné. Figuru Karla Schwarzenberga považuji sice za překvapivý tah Bursíka, nicméně nechápu, proč by on měl mít horší pozici při jednáních s Rakouskem. Pokud by byla figura Schwarzenberga pro Rakušany nepřijatelná, ví Klaus zase o něco víc a vidí dál než ostatní? Na tuto otázku neznám odpověď.
