Prezident Česka Václav Klaus ve svém stanovisku k návrhu vlády, který mu předložil Mirek Topolánek, zejména kritizuje fakt, že druhá Topolánkova vláda nemá opět předjednanou důvěru ve sněmovně. V jeho prohlášení se mimo jiné píše, že: „Řekl jsem tehdy, že hledám řešení, které by bylo ´zárodkem stabilního uspořádání, to znamená, že vylučuji možnost, že bych akceptoval nějaký obchod s jedním hlasem doleva či doprava, nahoru či dolů´.“ (Viz zde) . Dále Klaus pokračuje: „Vybídl jsem předsedu vlády, aby se pokusil nalézt řešení, které by tyto mé obavy minimalizovalo. Znamenalo by to vyjednat si širší politickou podporu nebo aspoň toleranci své vlády, která by byla předem deklarována.“ Nakonec uvádí, že „I z důvodů velmi křehkých vztahů s Rakouskem nedovedu pochopit, že by předseda vlády mohl považovat za vhodné, aby funkci ministra zahraničí zastával navržený Karel Schwarzenberg.“ Agentury si všímají, že Topolánek reagoval „podrážděně“ a svůj návrh složení vlády obhajoval.

Co k tomu dodat. Pokusím se opět využít citace ze stanoviska českého prezidenta, tentokrát z prohlášení ze 6. 11. 2006 (Viz zde). Je to stanovisko, které reaguje na odmítnutí Paroubka podílet se na vládě čtyř stran tak, jak to několik dní před tím navrhl Klaus. Mimo jiné si v něm Klaus trpce stěžuje na to, že čeští politici nejsou ochotni ustoupit ze svých partikulárních zájmů když „ČSSD a její předseda Jiří Paroubek svým pátečním téměř bleskovým večerním rozhodnutím vyloučili jakoukoliv možnost dohody a zmařili i tento poslední pokus. Ukázalo se, že dohoda o jakékoli parlamentní většině je nemožná, pokud vylučujeme podplácení, vydírání a různé podobné praktiky. Dohodě parlamentní většiny jsem vždy dával přednost, ale v této chvíli není možné dále ztrácet čas marnou snahou o nadřazení zájmů celku zájmům dílčím. Klíčoví politici na to neslyší. Proto – na rozdíl od srpnového jmenování předsedy vlády – rezignuji na úsilí hledat dohodu tam, kde se o ni nestojí.“

Z této dvojí citace Václava Klause jasně vyplývá, že se Klaus vzdal úsilí o vytvoření vlády, která by nebyla založena na přeběhlících. Výslovně uvádí, že „dohoda o jakékoli parlamentní většině je nemožná“, na Topolánkovi ale současně po dalším měsíci neúspěšných jednáních o „reformní vládě s ČSSD“ opět tuto většinu požaduje. To považuji ve světle všeho, co jsme od voleb zažili, přinejmenším za podivné. Figuru Karla Schwarzenberga považuji sice za překvapivý tah Bursíka, nicméně nechápu, proč by on měl mít horší pozici při jednáních s Rakouskem. Pokud by byla figura Schwarzenberga pro Rakušany nepřijatelná, ví Klaus zase o něco víc a vidí dál než ostatní? Na tuto otázku neznám odpověď.