S politikou to jde v České republice dále z kopce. Z billboardů na nás koukají samí „nezávislí kandidáti“, včetně těch, kteří zamlčují svoji příslušnost k neoblíbeným partajím, a v inzertních článcích stále častěji slýcháme hloupost, že chodníky, vodovody či čističky nejsou levé ani pravé. Téměř nikdo se nehlásí ke svým ideovým východiskům, téměř nikdo nerozlišuje levicové a pravicové recepty na řešení komunálních problémů.

Průkopníkem apolitičnosti je hnutí ANO. Vyčítat ale Andreji Babišovi pohrdání politikou a politickými postupy nelze. Pro něj to je značka, marketingový tah, promyšlená strategie, jak lovit voličské hlasy. Stejně jako jeho česko-slovenština, v níž ho utvrzují jeho poradci. „Všichni neustále hovoří o nějakých programech. Já lidem říkám: program plním. Nezvýšili jsme daně, řídím ministerstvo jako firmu, nelžu, nekradu a pracuji pro lidi. To je jednoduchý program,“ říká předseda ANO, vicepremiér a ministr financí. Nikoli s odzbrojující lehkostí, nýbrž s promyšleným záměrem, na který má v době ostrých politických loktů vlastně nárok.

Potíž ale nastává, když tímto přístupem destruuje vrcholné politické těleso, jakým je vláda odpovědná Poslanecké sněmovně. Ve vládě by zřejmě podle Babiše měli reprezentovat ANO nikoli politici, nýbrž experti a manažeři. Přestože členové vlády ve sboru každý týden rozhodují o výsostně politických tématech, která jdou mimo jejich odbornost a která předkládají kolegové velící jiným resortům.

Co ministr za ANO, to nepolitik. Richard Brabec a Antonín Prachař jsou manažeři, Helena Válková akademička, Martin Stropnický nezbytná celebrita. Věra Jourová, dosud první místopředsedkyně ANO, již ve vládě není a v Bruselu se představuje jako – politička. Evidentně už pro ni v budoucnu po Babišově boku místo nebude.

Kdo po Jourové převezme ministerstvo pro místní rozvoj? Žádný neokoukaný politický objev. Žádný poslanec – ti jsou patrně jen dobře promazaným strojem na zvedání rukou podle Babišových pokynů. Novou ministryní bude Karla Šlechtová, jež se definuje jako poloviční úřednice (na MMR a Úřadu vlády se věnovala evropským fondům) a poloviční byznysmenka (pracovala v poradenské firmě Deloitte). Věru ďábelská kombinace, když co chvíli slýcháme o riziku střetu zájmů vysokých státních úředníků. Paní Šlechtová nejspíš bude odbornice na svém místě, veskrze schopná žena. Ale politickým citem nepolíbená. Možná však o to loajálnější k šéfovi hnutí, které ji čerstvě nominovalo do vlády.

Přitom poslanci napříč politickým spektrem již připomněli, že evropské fondy jsou jen výsečí z činnosti ministerstva pro místní rozvoj. Podstatný kus práce na nich ostatně již odvedla Věra Jourová. Co ale stavební zákon, veřejné zakázky, vyvlastňování ve veřejném zájmu…? Tyto oblasti jsou víc než politické a od ministryně vyžadují vytrvalá jednání s poslanci, senátory a regionálními politiky. Jak se jich zhostí? Anebo vše nechá na Andreji Babišovi? Také by se mohla – a s ní i další reprezentanti ANO – časem postavit na vlastní nohy. Těžko věřit, že by se všichni, co spojili svoje jméno s ANO, štítili politiky. Třeba mezi nimi jsou další „političky“ Jourové.

Nějakou dobu ještě bude panu Babišovi jeho strategie vycházet. Trpělivost voličů je zhruba čtyřletá. Pak přijdou onačejší sekáči, kteří se pokusí smést Sobotku, Bělobrádka, Kalouska, Fialu i Babiše, zkrátka všechny dosavadní politiky. Ano, šéf ANO, bude mezi nimi. On totiž politik je – a sám to o sobě ví. Jen hraje roli, která ještě není ve zdejším prostoru úplně okoukaná. Leč jeho pestrobarevní plagiátoři, kteří na nás koukají z billboardů, možná urychlí prozření těch, co si naivně mysleli, že politiku lze dělat bez politiků.

NašiPolitici.cz