Že je v tomto státě chaos a nepořádek (lepší by bylo použít jeden francouzský výraz pro nevěstinec), na to jsme si již, ač mnohdy neradi, tak nějak zvykli. Jsme totiž o tom dnes a denně přesvědčováni zprávami, které nám přinášejí řekl bych přímo jakési „Jakešovy sdělovací prostředky“. Jinak si následující nedovedu vysvětlit. V pondělí jsem si na Novinkách.cz přečetl zprávy, které mě vedou k tomuto přemítání:

U nás je nejvíce školáků a učitelů, které škola nebaví. Nejvíce z vyspělých zemí. K zamyšlení vede i neuvěřitelný případ toho, jak mohla účetní jisté firmy v Brně vyvést za jediný rok z firmy na účet svého přítele 111 milionů, aniž by si toho ve firmě někdo vůbec všiml. To musí být tedy bohatá firma. Inu v Brně. Proč se musí ministerský předseda zapojovat v České poště do debaty o mzdách? Není těžiště problému někde jinde? Jak může bez potíží inzerovat firma „rychlé půjčky“ (dle jejich textu již rozpůjčila přes pět miliard) se sloganem půl milionu korun do pěti minut on-line? Nejsem proti svobodě podnikání, ale co je moc. A ještě si ta firma dá na konec inzerátu doporučující texty tohoto typu: Naše stará roubenka již dlouho potřebovala zrekonstruovat střechu. Z tohoto problému nás dostala Vaše půjčka, která byla vyřízena blekově.” Rakel L. 53 let. Díky rychlé půjčce jsme mohli s manželkou vyrazit na 14 denní plabku karibikem na luxusní jachtě. Obou se nám výlet moc líbil. Děkujeme.” Není to podnět pro orgány činné v trestním řízení? A týž den vyjde na Novinkách.cz titulek: V Ostravském muzeu pečou 100 let staré perníčky. A odpovědní novináři se ani nezačervenají.

V jaké to hrozné společnosti žijeme? Jistě. Ty majitele „půjčovny peněz“ prezentuje člověk, který nemá ani maturitu, ale má miliardy. Budiž. A ty stoleté perníčky nikdo ani nepostřehl, tak proč z toho dělat vědu. I tak by se to dalo prezentovat. Kdyby ovšem na naše dveře opět neklepaly parlamentní volby. Strany v nich kandidující se budou snažit, aby co nejlépe vystihly nálady a potřeby jejich potenciálních voličů. Což je v demokracii naprosto normální a dokonce potřebné. Měly by tedy i reagovat na jevy, které jen rámcově charakterizují výše uvedené příklady. Proč? Protože nám ztěžují život.

Průměrně vzdělaný a současně průměrně inteligentní občan této země by pravděpodobně bez přemýšlení byl schopen vyjmenovat asi tak deset základních problémů, které by bylo nutno v naší společnosti řešit. Asi by se všichni neshodli na pořadí jejich důležitosti, leč tematicky by byly soubory oněch základních problémů podobné. Pouze je třeba zjistit, jaké ty základní problémy jsou. Politické strany to v minulosti (teď mám na mysli především Rakousko - Uhersko a první republiku) zjišťovaly především na členských schůzích a konferencích svých stran. Politici naslouchali, vysvětlovali, diskutovali. Poté se nemohlo stát, že by program strany stanovený ústředním orgánem byl čehý, a názory členské základny hot.

Z čehož plyne jediné. Budoucí vítěz voleb v této zemi musí znát názory lidí, umět je vyhodnotit, respektovat a zaujmout stanovisko, které se zpravidla jmenuje „stranický volební program“. A s ním musí přijít před voliče.

Připusťme, že se do mysli lídrů nějaké strany začnou vkrádat pochybnosti. Je náš program správný? Zpracovali jsme ho s opravdovou znalostí problémů společnosti, či nikoli? Jak s vámi, přátelé, začnou tyto pochybnosti zmítat, je konec.

V zájmu budoucího vítězství ve volbách budete ignorovat názory těch dole. Seženete prachy (a nikoli dost malé) a najmete si agenturu, nejlépe americkou. Ta tomu státu volů (pardon voličů) ukáže, koho mají volit. Člověk se má učit z minulosti. Premiér Sobotka a předseda ČSSD si zřejmě neuvědomuje, že i jeho předchůdce Paroubek vyhrál díky americké agentuře volby, což mu nebylo nic platné. Musel se stejně poroučet.

Nebylo by lepší vrátit se k sociální demokracii z počátku 20. století? Jistou formou ano. Ale zeptejte se hokejisty Šlégra, kdo byl Josef Hybeš. V tomto případě i Šlégrovi (který nic netuší) pomůže pouze americká agentura. Jenže pomůže skutečně sociální demokracii jako takové a jako takové i této zemi?

Být Sobotkou, tak bych si přál, aby mi v dohledné době nikdo takovou otázku nepoložil. Osobně cítím mnoho sympatií ke Spojeným státům. Ale nikdy bych nepřijal to, aby nám radili ve volební kampani. To jsou na tom sociální demokraté opravdu tak špatně?

P.S. V roce 1905 podle zpráv v Právu lidu vystoupil tehdejší přední činitel sociální demokracie Bohumír Šmeral měsíčně v průměru na dvaceti shromážděních dělníků se zásadním referátem, který přednesl. A to neměl ani bodyugardy, ani automobily, ani tým Špidlových poradců a dokonce ani mikrofony. Ani peníze. Jak to ten Šmeral tehdy dělal?