S létem se vždy probouzejí populární témata, na jejichž pozadí je nám předváděna poctivost a lidumilnost politických špiček. Patří k nim poslanecká imunita, majetková přiznání, boj s korupcí. Tentokrát se diskutuje i o zdanění prezidentského platu či o postižení poslanců v případě neúčasti na hlasování při plenárním zasedání. Osud těchto politických jepic je ale všem jasný. Ministr financí Miroslav Kalousek však zvolil munici jiného kalibru, munici zásadní a nadčasovou. Vytáhl proti netransparentním dotacím, jejichž zásluhou nabírá chobotnice klientelismu řádně na váze.

S dotacemi bojují po celé Evropě. Jak ukazuje příklad holandského ministra zemědělství, který si nechal Evropskou unií podporovat své farmy ve Francii, tak s kolísavými úspěchy. Zemědělství, rybářství a potravinářství patří k tradičním a rozpínajícím se evropským černým dírám. Už příští rok však na ně Brusel vrhne tolik potřebné světlo. Neměli bychom tudíž zůstávat pozadu.

České ministerstvo zemědělství ročně rozdělí 33 miliard, ministerstvo životního prostředí 13,5 miliardy, ministerstvo dopravy 9,5 miliardy, ministerstvo pro místní rozvoj 3 miliardy, ministerstvo průmyslu a obchodu 1,5 miliardy, Grantová agentura také 1,5 miliardy. Další peníze tečou i prostřednictvím dotačních programů ostatních resortů – na vědu, výzkum či kulturu. Ministr Kalousek chce novelizaci devatenácti zákonů, aby veřejnost měla v každém okamžiku stejné informace jako ti, co o přidělení dotací rozhodují. Žijeme v éře internetu, dokonce i úřady už pracují elektronicky, takže by nemělo být problémem učinit z dotací předmět jakéhosi přímého přenosu. Abychom byli konkrétní: občané by tak měli průběžně najít žádosti o dotace, komplexní pravidla dotačního procesu, podle nichž se žádosti hodnotí, kritéria rozhodovacího procesu, jeho postup, zápis z rozhodování komisí i zdůvodnění, proč bylo tak či onak rozhodnuto. Pšenka „jánabráchismu“ by měla povadnout.

Reakce na Kalouskovu aktivitu šlo předvídat předem. Od přikyvování neziskových organizací, zejména těch zabývajících se transparentností, přes odpor dotčených úředníků a lobbistů, kteří si z vyjednávání dotací vyhloubili zlatý důl, až po opatrnost vlády a jednotlivých politiků. Ti, které to nic nestojí, jsou nadšeni. Jiní, spravující inkriminované resorty, nasadili masky ledových královen. Objevují se námitky ohledně údajného nebezpečí odhalení osobních údajů nebo obchodního tajemství. Rovněž se neví, co s dotacemi na ministerstvu obrany, mimochodem někdejším působišti tehdejšího náměstka Kalouska, které bývají často zahalovány institutem státního tajemství. Pikantním úhybným manévrem je také návrh (například vicepremiéra Vondry) všechny dotace, veškeré přerozdělování zrušit. Bylo by to průhledné, čisté, jednoduché. Jenže laciné a neúčelné.

Pokud zrušit nějaké, jak se s oblibou říká „nesystémové“, dotování, tak to, k němuž dochází ve druhém a třetím čtení státního rozpočtu, kdy si poslanci v regionech stavějí pomníčky prostřednictvím společných peněz přidělených tu na konkrétní kostel, tu na konkrétní školu, tu na konkrétní aquapark. Co vede k tomu, že se Horní Lhota raduje, zatímco Dolní Kotěhůlky teskní, bohužel nevíme. Pouze si můžeme leccos domýšlet podle vlivu toho či onoho poslance a jeho schopnosti obchodovat s kolegy. Jestli se podaří zatočit i s tímto nešvarem, je však zatím ve hvězdách. Jedinou jistotou je rozhodnutí Topolánkova kabinetu, aby ministři Kalousek a Langer do 15. října připravili na základě podkladů od svých kolegů legislativní předlohu, jež by měla dorazit do parlamentu do konce roku.

Třeba se vše podaří, dobrá vůle zvítězí a od teoretizování přejdeme při potírání korupčních návyků k praktickým krokům. Anebo se udiskutujeme k smrti. Také se neví, proč se svým bohulibým nápadem přichází Kalousek právě a až nyní. Jedno vysvětlení skýtá komplikovaná tuzemská politická realita. Miroslav Kalousek je starý harcovník, navíc jeden z nejbystřejších politických mozků. Trpělivá a mravenčí práce ho kdysi vynesla na lidovecký vrchol, jeho odvaha k nečekaným krokům jej loni naopak bleskově sesadila. Členové KDU-ČSL se lekli mazaného - a mazáckého – Kalouska a nahradili ho obyčejností a prostotou nadaným Jiřím Čunkem. Úspěšný komunální politik již zaujal svým razantním přístupem k romské otázce, obtížně vysvětlitelnou spořivostí, oprsklým přístupem k ženám (tedy alespoň některým) a komplikovaným zvládáním ministerských povinností. Zvláště když má pod palcem klíčovou komunikaci s bruselskými institucemi distribuujícími prostředky z evropských fondů. Co však Čunkovi chybí nejvíce, je strategické nadání a schopnost vymýšlet a prezentovat vize. Spíš je nechvalně známým panem „chci být vždy při tom“. To musí Miroslava Kalouska, vzývajícího například dlouhodobé a promyšlené partnerství KDU-ČSL s ODS, stejně ale jako příležitostné taktické spojenectví se sociální demokracií, uvádět do varu. Zatímco on, velmistr politického šachu, byl zavržen, tak krátkozraký příštipkář ze Vsetína je řadovými lidovci veleben. Kalouskovi nezbývá než znovu vsadit na drobnou práci, pozvolné získávání důvěry veřejnosti a důsledné znovudobývání ztracených pozic. V takové situaci je dobré být v okurkové sezóně viděn, úplně nejlépe v souvislosti s plánem, proti němuž nikdo nemůže říci ani popel.

Doufejme proto, že se Kalouskovo nadšení pro transparentní dotace nevytratí s prvním přeskupením uvnitř lidové strany nebo s prvním handlem na půdě sněmovních výborů. Očekávání, která vzbudil, jsou natolik velká a významná, že jejich zmaření by vážně nabouralo už beztak vratkou důvěru občanů v konání politických elit.

Psáno pro ČRo6