Mohu vyjmenovat dvacet spolužáků z našich ročníků filosofické fakulty UK, kteří jsou dnes čeští velvyslanci. Další jsou úspěšní žurnalisté, advokáti, radní. To, že jsme nebyli připraveni převzít vedení a že jsme udělali vážné chyby, je ale jasné až nyní. Chybělo nám vzdělání a zejména zkušenost předchozích generací s tím, jak funguje stát, právo, demokracie, politika. To nás dodnes odlišuje např. od Španělska, s připraveným Juanem Carlosem.

Naší největší chybou byla víra v samospasitelnost západní demokracie. Rozhodli jsme se věnovat všechno úsilí a čas ukotvení naší země v transatlantických strukturách. Byli jsme rychle hotoví s neutralitou a třetí cestou. Věřili jsme, že jde o návrat do Evropy. Šlo nám o spojenectví se Spojenými státy, členství v NATO, členství v evropských společenstvích.

Válka proti Saddámovi nás rychle zařadila k demokratické vojenské alianci. UNCRO, UNPROFOR, IFOR vyústily v Partnerství pro mír a rychlém rozšíření NATO. Vstup do NATO stvrzoval, že naše země není ovládána uzurpátorským bezpečnostním aparátem, armáda je podřízena kontrole fungujícího parlamentu. Demokraticky kontrolované tajné služby měly sloužit v zájmu členského státu NATO. Vstup do NATO byl vysvědčením naší politické a bezpečnostní způsobilosti. Západ se nás nemusí dál bát a může nás přijmout do svého klubu.

Následovala jednání o členství v Unii. Zkoušku jsme skládali z fungujícího trhu, volební demokracie, dodržování lidských práv a zákona. Ve skutečnosti jsme jednali především o zemědělství a finančně náročných technických úpravách: hygienických a veterinárních opatřeních, dopravní infrastruktuře, průjezdu kamionů, ekologických zařízeních, energetice, Temelínu a čerpání fondů.

V roce 2003 Alexandr Vondra konstruktem dopisu 8 potvrdil i naši dobrovolnou účast v západní koalici podobně smýšlejících. A byl to právě Vondra, kterému se jako místopředsedovi vlády pro evropské záležitosti rozsypalo pod rukama české předsednictví EU. Kde se stala chyba?

Pád předsednictví ukázal, kde naše generace udělala chybu: příliš mnoho jsme se soustředili na vnější příslušnost k západním organizacím. Těch několik minut hlasování českého parlamentu o pádu vlády ukázalo, že tam nejsme. Že do Evropy zatím patříme jen formálně. Že země, které nejsou vnitřně evropské tíhu evropského rozhodování neunesou. Koneckonců něco podobného se přihodilo i slovinské vládě Janeze Janši, kterou ihned po předsednictví porazili skoro komunisté.

Příliš jsme věřili transatlantickým vztahům, příliš jsme věřili, že být v jednom klubu s Brity, Američany, Nizozemci z nás automaticky udělá Evropany a demokraty. Po dvaceti letech je jasné, že jsme mnoho času věnovali zahraničí a diplomacii. Možná, že jsme po předchozích generacích přeci jen zdědili spíš technokracii moci, než její étos, spíš vyplňování tabulek, než faktické kroky. Pavel Telička, Alexandr Vondra, Štefan Füle, Jan Kohout i my ostatní jsme se schovávali za to, že čísla předávána v tabulkách do Bruselu fungují fakticky. Marek Benda jako předseda ústavně právního výboru potvrdil, že vláda práva je věcí naplnění přesně 110 stran xerokopie doktorské práce.

Nákupy zbrojní techniky svědčí o tom, že demokratická kontrola armády nefunguje. Stejně jako Kubiceho zpráva nebo nevysvětlené zrušení finanční policie, kauzy odposlechů a neexistence zákona o kontrole tajných služeb svědčí o nedostatečné demokratické kontrole bezpečnostního aparátu, i o formalismu Jana Vidíma. Nadvláda energetického monopolu ČEZu si na liberálně tržní prostředí ani nehraje, stejně jako Kalouskův tendr na ekologické znečištění si nehraje na hospodářskou soutěž. Velké veřejné zakázky, jako pražský obchvat a tunel Blanka, namísto aby byly vystaveny účasti veřejnosti v projednání projektu, jsou utajeny jako obchodní tajemství, i s vědomím radních. Úmluvy o boji proti korupci nejsou převedeny do českého právního řádu. Emise benzo/a/pyrenu, které vážně poškozují zdravotní stav obyvatelstva v Ostravě, jsou mnohonásobně vyšší, než označuje evropská norma jako zdraví nebezpečné.

Podstatnou část energie jsme měli vynaložit doma, měli jsme se daleko víc věnovat reálnému stavu věcí, než vyjednáváním o členství. Možná jsme mohli do západních demokratických struktur vstupovat pomaleji, o to opravdověji.

Největší nedostatek jsme ponechali ve vymahatelnosti práva. Je to i chyba Unie, která vnitro a spravedlnost přehnaně prudérně považuje za vnitřní záležitost státu a za žádnou cenu se do nich nechce vměšovat. Zatímco máme bezdotykové baterie a ledničky na maso a zeleninu zvlášť, máme nefungující státní zastupitelství, nemáme trestní odpovědnost právnických osob, fungující zákon o státní správě, nemusíme prokazovat původ peněz, a korumpující a korumpovaný jsou komplici. Právo volit, základní ústavní právo, si čeští politici ohnou, jak se jim zachce. Neplatí to jen pro právo a demokracii: většina státních zakázek je prodražena o 15 % jako úlitba stavební lobby. Kilometr dálnice stavíme dvakrát dráž než na „západě“. Euro čeští politici nechtějí, nedej bůh aby nás někdo kontroloval, svazoval pravidly eurozóny. To raději vývozcům, kteří tvoří podstatnou část našeho HDP, vývoz zásadně ztížíme.

Platí to i pro bezpečnost. Přese všechny mimořádné vztahy se Spojenými státy bylo vyjádření americké strany jasné: dokud si vy, Češi neuděláte pořádek ve veřejném mínění a politice, dokud nebudete mít vyjasněné vztahy k Rusku, nejste partnerem.

Po dvaceti letech víme, že nejde jen o dobré boty a dobrá auta, účast na slavných summitech a vyplněné tabulky. Jde o stav vnitřních věcí státu, o fungování demokracie a vládu práva. A protože tam naše generace neodvedla dost práce, je na čase zvážit: není opravdu čas věnovat se správě věcí vlastních?

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autorka je předsedkyní Evropské demokratické strany