Hlasovat pro nějakou vládu s tím, že by mohla přijít horší, je pofidérní

Dneska jeden pán v Albertu říkal, že poslanci mají strach ze Zemana a jeho nové vlády, bo jim znemožní krást... Sancta simplicitas!

Jsem rázným odpůrcem nové vlády Jiřího Rusnoka. Vlády, která nevzešla z demokratických voleb, a pevně věřím, že jí Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nevysloví důvěru. Mám i vážné pochyby, zda ji možno pokládat i za tzv. vládu odborníků, jak se snaží veřejnosti nakukat Hrad.

Je nutné znovu rozdat karty

Mimo kontroverzního Jana Fischera a neprůhledného financování jeho prezidentské kampaně možno upozornit například na ministra kultury. Jiří Balvín ihned po svém nástupu zazářil výrokem, že by se peníze ze "štědrých dávek" mohly "přelít" na kulturu. Trefně na to zareagoval přední sociálnědemokratický poslanec Jeroným Tejc: "Nový ministr kultury by se měl zajít podívat za zdravotně postiženými, za rodinami s dětmi, kde jeden z rodičů nemůže najít práci. Po sedmi letech pravicových vlád už krácení bylo dost."

Balvínovy nápady pokládám v této oblasti za mylné. Nějak si ani technicky nedokážu představit, jak by nyní došlo k převodu peněz z resortu práce a sociálních věcí na kulturu – nota bene pokud většina sociálních výdajů je mandatorních. Asi by Balvínovy populistické nápady nestály za větší komentáře. Nicméně nejspíš nejenom mne by mrzelo, pokud by ČSSD zapomněla na tyto programové nesoulady a dala Rusnokově vládě důvěru.

Vítám též slova předsedy sociálních demokratů Bohuslava Sobotky vyzývající Jana Fischera v souvislosti s výše citovaným problematickým financováním volební kampaně k opuštění vlády. Bylo by však divné, kdyby ČSSD později dala důvěru vládě s místopředsedou Janem Fischerem. Jen proto, že by se zalekla možnosti, že by v druhém kole mohl prezident Zeman jmenovat premiérkou Miroslavu Němcovou z ODS. Myslím, že strana oranžové růže by se Hradem neměla nechat tlačit do kouta.

Ještě před dvěma týdny jsem byl na vážkách, nicméně nyní mám jasno, jediným receptem na řešení této parlamentní krize jsou předčasné volby. Řešení sice krajní a drahé, avšak situace je věru vážná a je nutné znovu demokraticky rozdat karty (nikoliv sKarty). Jako přemýšlivý nestraník budu velice pozorně sledovat, kdo hlasuje pro "nové volby" (kdo dá přednost veřejnému zájmu před svou hypotékou) – těm dám palec nahoru... A kdo pak následně, pokud nedojde k rozpuštění sněmovny, bude hlasovat pro "vládu odborníků (a la Balvín)" – těm dám minus. Nezlobte se na mě, dámy a pánové, ale hlasovat pro nějakou vládu s tím, že by mohla přijít ještě horší, mi přijde – gentlemansky řečeno – jako pofidérní!

Stokrát čtyři otázky

Na úplný závěr bych měl návrh na parlamentní happening: Až přijde vláda žadonit o důvěru do sněmovny, doporučuji, aby 100 poslanců (napříč politickým spektrem) jeden po druhém – tedy celkem stokrát – položilo Janu Fischerovi znovu a znovu následující otázky:

1) Ptal jste se Ladislava Drába na původ peněz, které přinesl v hotovosti a vložil je na Váš účet?

2) Zajímal jste se o to, proč peníze na účet nepřevedl bezhotovostně?

3) Proč dar nebyl na transparentním účtu řádně označen tak, jak to předpokládá zákon, ale pouze zkratkou KCPH?

4) Ladislav Dráb v březnu prohlásil: "Dám dohromady ještě nějaké lidi a Janu Fischerovi finančně pomůžeme." Víte, o jakých lidech mluvil? Znáte jejich jména?

Autor je VŠ pedagog a právník

LN, 19.7.2013