Poslední jistoty se lámou. Vztah mezi Milošem Zemanem a Andrejem Babišem (ANO) utrpěl citelné trhliny a znovu připomněl, kdo z nich potřebuje toho druhého více. Nejprve se nám prezident svěřil, že mu premiér slíbil zastavení odposlechů Zemanova blízkého spolupracovníka, k nimž měla se svolením soudu přistoupit Bezpečnostní informační služba (BIS). Rozhovoru byl podle hlavy státu přítomen kancléř.

Naproti tomu Babiš tvrdí, že s prezidentem stejně jako dřív jednal mezi čtyřma očima a že mu nic neslíbil, protože ani nemůže. Ministerský předseda nemá přístup k živým spisům a schází mu i kompetence nařizovat a rušit odposlechy.

Babišovi bylo zjevně nepříjemné, jak média spor prezentují, tedy že buď prezident, nebo premiér lže. Když v minulých dnech něco komentoval, tak prakticky jen v domluvených rozhovorech, jinak se novinářům vyhýbal. V interview pro sobotní Právo řekl, že jej tato záležitost mrzí a že si ji musejí vysvětlit. Hodně se spoléhal na víkendové setkání, které se mělo přednostně týkat přípravy státního rozpočtu na příští rok.

Po jednání v Lánech se ale Babiš mikrofonům a kamerám opět vyhnul. Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) se pouze pochlubila, že rozpočtový deficit Zemanovi nevadí, bude-li dostatek peněz na investice.

Na to však přišla studená sprcha: Prezident přes svého mluvčího označil rozpočet za nedostatečně úsporný a nedostatečně investiční a pohrozil jeho vetem. Už podruhé během jednoho týdne se slova prezidenta a Strakovky rozešla.

Tanec kolem rozpočtu je falešný. Na tom se lze vyřádit kdykoliv, ostatně vždycky se dá říct, že je státní kasa z poloviny prázdná, anebo naopak z poloviny plná. Kromě toho prezidenti vždy ve finále u rozpočtu respektovali, že klíčová je vůle sněmovní většiny.

Miloš Zeman dělá vlny kvůli BIS. Už mu nevadí jen její řízení a akce, které má za „čučkařské“. A nejde ani pouze o Michala Koudelku, jenž je v čele kontrarozvědky ztělesněním našeho ukotvení v transatlantickém prostoru, jak dokládají i jeho komentáře k pronikání ruského a čínského vlivu na české území.

Doteď byli mnozí přesvědčení, že se prezident snaží nenahněvat Moskvu a Peking. Nyní ale vidíme, že spor je mnohem intimnější. Miloši Zemanovi není po chuti, když se šlape na paty jeho byznysově aktivnímu poradci Martinu Nejedlému. Nadto má strach, že někdo mohl vyslechnout i jeho telefonáty z Nejedlého mobilu.

Pokud Zeman na Babiše naléhal, musel mít nahnáno. A premiérova neschopnost hnout prstem jej dopálila, vždyť přece žijeme v zemi, kde se na nějaké to překročení pravomocí nehledí. A tak se Babiš dostal na seznam politiků, kteří poznali i prezidentovu odvrácenou tvář. Na ponižující mávání holí, jež potkalo Bohuslava Sobotku (ČSSD), to zatím nevypadá, ale dvě salvy vypálené těsně za sebou nemohly Babiše nezasáhnout.

Miloš Zeman to má za pár. Na sklonku politické kariéry si už jen plní poslední sny, bábovičky druhých jej nezajímají a klidně je zboří. Líbí se mu Babišův autoritativní styl i způsob komunikace s lidmi, pročež hnutí ANO slíbil svůj hlas. Rovněž se nechal slyšet, že premiérem po volbách jmenuje lídra nejsilnější strany, nikoli koalice. Zeman tak může Babišovi dopomoci jak k vítězství, tak k dalším čtyřem letům v premiérské pracovně.

Stejně tak ale může být všechno jinak, vždyť nás Zeman učí, že jenom blbec nemění své názory. Babiš může leda zkusit zkrouhnout rozpočet prezidentské kanceláře, zato Zeman má sílu utnout či aspoň negativně ovlivnit Babišovu politickou kariéru.

Premiér je očividně nesvůj. Tak hezky se mu rozběhla kampaň a znenadání nůž do zad. Jakou cenu bude muset zaplatit za Zemanovu náklonnost? Na pár miliard investic bych to netipoval. Stejně tak je nepravděpodobné, že by měl Babiš odvahu rozvolnit pouta s Hradem – přinejmenším než si najde jiné silné spojence.

Autor je politický analytik