Příští prezidentské volby se budou konat pravděpodobně v lednu roku 2018. Může se tedy zdát, že na úvahy, kdo bude vítězem těchto voleb, je ještě dost času. Ale zdání v tomto případě klame.

Máme za sebou jedinečnou první zkušenost s přímou volbou. Předpokládám, že druhá přímá volba prezidenta se bude od té první výrazně lišit. Bylo by tragické, kdyby tomu tak nebylo.

Domnívám se, že prezident Zeman bude opět kandidovat. Předpokládám, že by mu v tom mohl zabránit jen špatný zdravotní stav. Rovněž jsem toho názoru, že jeho současné vystupování má silný rozměr přípravy na příští prezidentskou volbu.

Dále předpokládám, že pokud nebude v příštích volbách kandidovat Miloš Zeman, nechá se přemluvit Václav Klaus. Můžeme být svědky putinovského gambitu. Za více než dva roky už na Klausovu amnestii málokdo vzpomene.

Přímá volba ve srovnání s volbou nepřímou výrazně omezuje škálu možných kandidátů. Mnozí kvalitní lidé, jako jsou třeba Jan Sokol nebo Petr Pithart, by byli v přímé volbě bez šance. Je to smutné, ale je to daň, kterou platíme za zbabělost poslanců, kteří přímou volbu umožnili, ačkoli to bylo proti jejich vnitřnímu přesvědčení. Neplačme však nad rozlitým mlékem a snažme se dosáhnout co nejlepšího výsledku v mantinelech, které jsou v současnosti narýsovány.

Netajím se tím, že zvolení ať už Miloše Zemana nebo Václava Klause bych považoval za podobnou pohromu, jako bylo jejich zvolení v posledních třech prezidentských volbách, tedy dvou nepřímých a jedné přímé. (Příznivci Miloše Zemana a Václava Klause dostávají v tento okamžik volno a nemusí číst dál.)

Jaká kritéria musí splňovat budoucí kandidát, aby měl proti Zemanovi nebo Klausovi šanci?

Nejprve kritérium obecné: Musí to být člověk břitký a pohotový v odpovědích, schopný nad těmito skvělými řečníky zvítězit v televizních debatách a jiných konfrontacích. Musí to být člověk ochotný a schopný podstoupit náročnou kontaktní kampaň.

Musí to být pochopitelně člověk pravdivý a nezáludný, člověk s mezinárodním rozhledem a důstojným vystupováním.

Měl by to být rovněž člověk určité vize. Takových lidí se v demokratických zemích často nedostává. Měli jsme a máme řadu relativně slušných politiků – řadil bych mezi ně například Vladimíra Špidlu, Bohuslava Sobotku, Zuzanu Roithovou, Miroslavu Němcovou nebo Přemysla Sobotku – ale u všech jsem kromě slušnosti postrádal něco jako vizi pro budoucnost, artikulované představy o budoucí Evropě apod.

Nyní kritérium specifické: Předpokládám, že než půjdeme k příští prezidentské volbě, dojde v Německu k nějakému hodně velkému průšvihu. Politická mapa Evropy bude za dva roky hodně odlišná. Je velmi málo pravděpodobné, že tzv. pravdoláskaři nebo sluníčkáři by s nějakým kandidátem uspěli.

Naše společnost je v současnosti rozpolcená a je málo pravděpodobné, že by tato rozpolcenost do příští prezidentské volby zmizela. „Vítači“ migrantů budou bez šance; ale zemanovci, klausovci a konvičkovci, okázale pohrdající jakoukoli empatií, by byli pro tuto zemi neštěstím. Nemají-li ale zvítězit, musí se proti nim postavit kandidát, který bude ostražitý jako současná vláda, aniž by byl nenávistný. Tím se nám prostor povážlivě zužuje.

Za naprosto klíčové považuji něco, co v první přímé prezidentské volbě zcela scházelo: Dohodu klíčových politických hráčů. Pokud každá z politických stran postaví svého Přemysla Sobotku nebo svou Zuzanu Roithovou, tak se všichni tito kandidáti navzájem porazí hned v prvním kole a připraví drtivé vítězství Miloši Zemanovi nebo Václavu Klausovi. Proto je třeba o budoucím protikandidátovi uvažovat a jednat již dnes. Cílem těchto jednání nesmí být prosadit svého vlastního partajního kandidáta; cílem musí být společně podpořit osobnost, která bude dobrým a skutečně spojujícím prezidentem pro tuto zemi v těžkých dobách, do kterých kráčíme. Ten, na kom se klíčoví hráči shodnou, bude plně vyhovovat patrně jen malé menšině. (Napadají mě jména Pavel Svoboda, Markéta Adamová, Martin Stropnický, Cyril Höschl nebo Roman Joch, ale to v tuto chvíli není podstatné.) A takový člověk bude muset začít včas pracovat sám na sobě a připravovat se na kampaň, která bude nepochybně drsná. Pokud ho nepodpoří všechny parlamentní strany, snad s výjimkou komunistů, budeme tu mít Zemana na dalších pět let. Neveselá to představa.