Připomeňme si nejprve, že postavení Ústavního soudu v českém ústavním systému je zvláštní, protože se s ním předem počítá nejen jako s hlavním garantem ústavnosti a strážcem práv a svobod, ale také jako s politickou institucí.

Má totiž některé důležité pravomoci ve vztahu k ostatním orgánům ústavní moci, a také proto jsou na rozdíl od všech ostatních soudců tito soudci jmenováni prezidentem na časově omezenou dobu deseti let a jejich jmenování musí schválit Senát.

Problém současné situace je v tom, že prezident Miloš Zeman je soustavně kritizován právě kvůli tomu, že – řečeno diplomaticky – si ústavu vykládá velice extenzivně, rozhodnutí soudu se odmítá podřídit, viz kauza Ferdinand Peroutka anebo, naposled v případě omilostnění šéfa Lesní správy Lány, udělení milosti, aniž dodržel své vlastní rozhodnutí z roku 2013, které předepisuje podávat či zamítat žádost prostřednictvím ústavněprávního oddělení ministerstva spravedlnosti. Navíc milost byla zcela nedostatečně odůvodněna jen tím, že pro udělení trestu rozhodlo to, kde obviněný pracuje. A to se stalo přesto, že soud prokázal v případě dvousetmilionové zakázky, o které pan Balák rozhodoval, že došlo k manipulaci. Státní zástupce to řekl přímo: „Milost dostal Balák proto, aby u soudu nemohl začít mluvit.“

Pár dní právě po této velmi problematické milosti navrhl prezident do funkce ústavního soudce jednasedmdesátiletého advokáta Petra Poledníka, místopředsedu České advokátní komory z Brna, který by měl nahradit velice erudovanou soudkyni Kateřinu Šimáčkovou. Ta odešla k Evropskému soudu pro lidská práva. Po tom, co o prezidentu Miloši Zemanovi víme, je zřejmé, že každý jeho kandidát bude nutně vzbuzovat a priori velké podezření, a to i v případě NO NAME, jakým je nejen pro veřejnost, ale i pro většinu právníků právě tento advokát. I předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský neví, že by se tento muž někdy věnoval ústavnímu právu a jestli má za sebou nějakou publikační činnost.

Pochybnosti o této nominaci se zvýšily poté, co Seznam Zprávy zveřejnily, že Petr Poledník zastupoval jako advokát katalogovou firmu, kvůli které se dostala do potíží řada podnikatelů. Tyto firmy totiž slibovaly klientům levnou propagaci a pak z nich pomocí různých triků, jako jsou smlouvy napsané drobným písmem, vymáhaly desítky tisíc korun. Šlo evidentně o podvodné společnosti. Podobně podivné jednání vykazuje i jeho zastupování v roli rozhodce ve sporech splátkových firem s dlužníky. Tyto spory zakázal nejen soud, ale nakonec i zákon.

Skeptičtí jsou i senátoři, kteří o panu Poledníkovi budou jednat nejprve v klubech a hlasovat pak v plénu. Jeho šance na podporu zdá se být velmi malá i proto, že jeho minulost i erudice nesvědčí o tom, že by se mohl stát jedním z garantů ústavnosti v České republice. Jinými slovy: v meritokratické společnosti, kde se oceňuje výkon a vzdělání, by takový člověk neměl nikdy uspět.