Před týdnem se ve Švédsku volilo. A stejně jako v Rakousku a v Itálii oslabily zavedené a posílila protestní strana. Pokračuje tak celoevropský příběh o vzpouře Evropanů proti svým vládcům. Je to příběh se šancí na happy end.

Voliči nestojí o politickou ezoteriku

V Evropě probíhá spor o to, kdo určuje témata, která mají vlády řešit. Je to většina společnosti, nebo jen politici a inteligence?

Obyčejní lidé se vládnoucím snaží sdělit, že spásu klimatu, péči o nepřizpůsobivé cizince a vlastní exotické menšiny nepovažují za to nejdůležitější. Voliči nestojí o politickou ezoteriku. Nechtějí aby vlády řešily to, co se děje daleko od nich, anebo se prý odehraje za desítky let. Úplně jim postačí, když se budou tady a dnes starat jen o bezpečnost a hospodářský rozkvět jejich vlastní země.

Ale to je nesnadné, a proto se tomu vládnoucí vyhýbají. Za vydatné mediální podpory přehlížejí skutečně důležitá témata a okřikují nespokojené občany, že prý rychlá a jednoduchá řešení neexistují.

Spor o to, kdo má nárok určovat politická témata, dosud pro sebe vždy rozhodly elity. A zatím jim to procházelo. Ale když se politici začali vyhýbat nesnadným řešením i v případě migrace, tak jim lidé vypověděli poslušnost. A najednou se ukázalo, jak neudržitelná je argumentace o právu elit určovat směr.

Jednoduše to prý nejde

Spiklenecké teorie mluví o tom, že migrace je součást ďábelsky rafinovaného plánu všemocného Bilderbergu a nadnárodních elit, jak rozmělnit bílou civilizaci. Já tvrdím, že se spíše jedná o další příklad selhání vládnoucích, protože jsou (až na světlé výjimky) průměrní, líní a často i zbabělí.

Díváme-li se na hemžení v parlamentech a vládních centrálách realisticky, tak vidíme hlavně ty, kteří nejraději nemění nic, aby se vyhnuli nepříjemným rozhodnutím a kritickým titulkům v novinách.

Nespokojeným občanům proto tvrdí, že jednoduchá a rychlá řešení neexistují. To sice zní na první pohled docela rozumně, ale ve skutečnosti je to jen výmluva. Ona totiž ta jiná než „rychlá a jednoduchá“ řešení znamenají jedno: Že politici neudělají vůbec nic.

Rychlá řešení existují a fungují

Rozhořčení občané proto volí protestní strany jako jedinou obranu proti svým slabošským politikům a popleteným vzdělancům. A funguje to. Vládnoucí totiž reagují tehdy, když jejich moc bezprostředně ohrožují strany, jako je Lega Nord, AfD, rakouští Svobodní nebo Švédští demokraté. A pak najednou provádí i ta (prý nemožná) tvrdá a jednoduchá opatření.

Jen pro příklad. Kdyby Angela Merkelová jezdila po Africe a nabízela investice tři roky před migrační vlnou a ne až tři roky po jejím vypuknutí, tak by dnes Německo nebylo „bohatší“ o dobrý milion lidí a chudší o sociální dávky, které si přišli vyzvednout osobně.

Ale protože to neudělala a navíc neměla ani odvahu zavřít hranice, tak jí dnes nezbývá nic jiného, než ta (prý nefungující) jednoduchá řešení. Přesně taková, jaká přijal bruselský summit EU před dvěma měsíci a která se dají shrnout pod pojmem „pevnost Evropa“.

Příjde happy end?

Co by se mělo stát, aby příběh o zaslepených elitách a frustrovaných občanech dobře dopadl? Především si vládnoucí musí přestat přisvojovat více moci, než jim demokratická volba dává. Ani vzdělání, ani zvolení jim nedává právo diktovat většině národa politická témata. Jejich úlohou není budovat vzdušné zámky, ale řídit se podle vůle občanů.

Politici jsou tady „pouze“ od toho, aby starali o bezpečnost a hospodářský rozkvět země a dělali pro dosažení těchto cílů to, co je třeba; rychle a rozhodně.

Upravený text pro MF Dnes

Převzato z blogu se svolením autora

Autor je nezávislý analytik, poradce a kouč