Slovutné město Kocourkov mělo, jak jistě víte, kromě svých hrdých zvolených konšelů také svého obecního úředníka, který byl konšelům kdykoli k ruce. A protože jako syn učitele to nebyl neinteligentní hoch, řekl si jednou, že by nebylo od věci trochu se na obci a hlouposti konšelů přiživit.

Jenže jak to udělat, aby to nebilo do očí a konšelé mu to nezatrhli? No přece tak, že to sami konšelé navrhnou a prosadí. Milý úředník se rozhodl vycházet z toho, že každý volený konšel se bude chtít nechat zvolit znovu. K tomu potřebuje něco prohlásit za své konání ve prospěch obecného blaha občanů Kocourkova. A k tomu konání potřebuje peníze. Dost peněz, aby mu zbylo i na malou domů, aby i on z toho konání něco měl. I jal se náš úředním přemyšlovat a dumat a všeliké myšlenky v sobě obracet. Až najednou radostně zvolal: „Heuréka, už to mám!“ (říkal jsem, že to byl chytrý syn učitele.)

Kocourkov má několik naprosto neužitečných pozemků ve svém okolí, které se hodí jen k pasení koz a několika kraviček vlastněných většinou jen movitějšími občany obce. Každý den kocourkovští vyhnali kozy na pastvu na obecní, každý večer je sehnali zpět do chlívků, podojili, a druhý den se vše opakovalo. A proč by nešlo, říkal si náš úředník, nařídit kocourkovskou konšelskou radou, že každý, kdo pase kozy na obecním, je povinen obci do pokladny zaplatit nějaký malý poplatek? Třeba jednou ročně nějakých tři sta grejcarů?

Jenže našemu úředníkovi bylo jasné, že za tohle by nikdo znovu konšely nezvolil, spíše by dostali v hospodě od místních občanů přes hubu. A tak přemyšloval dál. V tom přemyšlování ho vyrušil místní ponocný a obecní slouha Houba, který si přišel stěžovat na radnici, že má přes den moc práce, protože musí zahánět pasáčky a kozy ze sousední obce Kočkopsy z obecních kocourkovských pozemků, protože pak se nemají (i jeho) místní kozy kde pást. A že kluci z Kocourkova se s těmi pasáčky z Kočkopes už několikrát servali a on to musel z úřední moci všechno rozhánět svojí lískovkou, za což mu teď obě strany nadávají.

Houbo, tys na to káp, zaradoval se náš úředník. Neboj se, něco s tím udělám, slíbil mu a hned ho vystrkal ze své kanceláře. Musím jen teď něco sepsat a pak uvidíme, sliboval mu.

A krátkou cestou lehkým perem sepsal návrh nové kocourkovské vyhlášky následujícího znění:

Za účelem ochrany kocourkovských občanů před nadměrným spásáním obecních pozemků cizími kozami se usnesením konšelské rady Kocourkova a rozhodnutím starosty vyhlašuje:

a) Na pozemcích Kocourkova se smí pást pouze kozy místních občanů Kocourkova.

b) Pokud se na nich pasou kozy cizích občanů, obecní ponocný je povinen je zjistit a předvést cizího pasáčka k řešení na radnici Kocourkova, kde s ním úředník radnice povede úřední řízení a vybere od něj pokutu ve výši jedné zlatky. Do zaplacení budou cizí kozy zahnány do obecní kůlny, kde je budou konšelé případně dojit, dokud proti zaplacení pokuty nebudou vydány zpět majitelům ze sousední obce Kočkopsy.

c) Za účelem stálé kontroly, zda se na obecních kocourkovských pozemcích nepasou cizí kozy, přijmou kocourkovští konšelé jednoho dalšího hlídače, na kterého tímto vyhlašují výběrové řízení.

d) Aby bylo na zaplacení nového hlídače, který bude ochraňovat nejvlastnější zájmy občanů Kocourkova proti cizáckým sousedům, je třeba přijmout dočasné opatření spočívající v tom, že každý občan Kocourkova, který pase kozy na obecním pozemku, je povinen do pokladny radnice složit jednou ročně nizoučký poplatek ve výši 300 grošů. A aby to bylo spravedlivé, neboť někdo pase jednu či dvě kozy a někdo i celé stádečko, poplatek se zvyšuje za každou třetí a další kozu o dalších 300 grošů za rok za každou navíc.

e) Aby bylo využito zájmu cizích sousedů o naše pozemky na pastvu, lze po příslušném podání žádosti na obecní úřad v Kocourkově rozhodnutím konšelské rady vydat i cizáckému sousedovi příslušné povolení, ale pouze za poplatek 30 zlatých měsíčně. Pokud se touto cestou nashromáždí v obecní pokladně dosti peněz, konšelská rada slibuje, že bude část poplatků za pasení koz místním občanům na konci roku vrácena.

f) Výkon kontroly, úředních rozhodnutí, evidenci výběru poplatků a řízení o udělování pokut za překročení tohoto nařízení, jakož i řízení nově přijatého hlídače obecních pozemků proti jejich užívání cizáckými sousedy pověřuje konšelská rada úředníka obce Kocourkov s povinností jednou ročně nahlásit radě výsledky svého snažení. Konšelé Kocourkova jsou oprávněni kdykoli přikročit ke kontrole úředníka při jeho výkonu ve smyslu shora uvedeném.

Zálibně si to po sobě přečetl a z radosti nad napsaným málem udělal za posledním slovem kaňku. Teď jen, jak to radním podstrčit, aby si to vzali za své? Ale i toto náš úředník promptně vymyslel.

Nejdříve zašel za konšelem Hnipírkem, krejčíkem, jehož strýcem byl ponocný a obecní slouha Houba. Vážený pane radní, oslovil ho jednou na návsi, slyšel jsem od vašeho strýce, jaké jsou problémy s obecními pastvinami, a také to, že jste prohlásil, že je třeba cizáckým kozám pastvu na našich pozemcích zakázat. To je přeci geniální a je vidět, že když to ještě nikoho z radních nenapadlo, že ve vás máme výbornou oporu v konšelstvu, který tak pozorně pracuje ve prospěch našich občanů. Pokud toto prosadíte, to jistě budete znovu zvolen, a já sám vám dám svůj hlas.

Hnipírko sice nikdy nic podobného neprohlásil, ale hrdě přisvědčil, že ano, a hned spřádal plány, jak to těm ostatním radním na příští radě pěkně vytmaví. To budou body do příštích voleb, těšil se. Zatím ho náš úředník opustil a zamířil do místního hostince, kde hostinský a první radní Kocourkova Šiml zrovna čistil trubky, neb pivo musí míst říz i v Kocourkově. Tak jsem slyšel, přitočil se úředník k Šimlovi, že prý konšel Hnipírko chce sbírat body do voleb a chce nechat schválit zákaz pasení cizích koz na obecních pozemcích Kocourkova. No moment, zaburácel hostinský a konšel Šiml v jedné osobě, tak to se mu nebude trpět. To navrhnu já! Samozřejmě, tišil ho úředník, jen je třeba mu vyrazit jak se říká rapír z ruky, třeba tím, že budete mít připraven nějaký text vyhlášky sám.

No, a ty něco máš? Otázal se mírnějším hlasem konšel Šiml. Nu, nemám slovo od slova, ošíval se naoko úředník, ale přece by pro vás nebylo těžké sepsat tři základní věci, za prvé zákaz pasení cizích koz na našich pozemcích. Za druhé – kdo to poruší, bude nucen zaplatit pokutu do pokladny radnice Kocourkova ve výši podle vašeho uvážení. A za třetí, pokud někdo od sousedů bude chtít přesto u nás pást, může zaplatit nějaký vyšší poplatek a pást potom také. Hm, zamyslel se hostinský, tak to já dám sepsat Máně, ona mi vede účetní knihy a je v psaní zběhlá.

Budu se těšit, klaněl se ve dveřích náš úředník a hned, jak se za ním dveře zabouchly, pelášil na radnici. V radničním sklípku, jak dobře věděl, se právě veselil se džbánkem radničního moku sám pan starosta. Úředník mu převyprávěl o zaslechnutých úmyslech radního Hnipírka i prvního radního Šimla a neopomněl zdůraznit jejich podlý úmysl získat tím body do příštích obecních voleb. Starosta Kocourkova se spravedlivě rozhořčil a hned nařídil úředníkovi, aby jemu osobně připravil text místní vyhlášky, která bude celou problematiku definitivně a komplexně řešit, samozřejmě ve prospěch všech občanů Kocourkova. Úředníkovi pak stačilo druhý den panu starostovi předat výše napsané a do dvou týdnů byla po bouřlivé radě města Kocourkova přijata nová vyhláška výše uvedeného znění.

A pan úředník si spokojeně mne ruce, odpouští či nařizuje pokuty, vede řízení s neplatiči poplatků, kontroluje, zda je na pastvě jen povolené a zpoplatněné množství koz, a má stále pro ochotné pootevřenou kapsu za přimhouření oka. Radní mají najednou v pokladně mnohem více peněz než dříve, takže mají z čeho hradit různé své nápady na vylepšení života občanů Kocourkova a hlavně své předvolební akce. A občané? Mají po kozách.