Horní komora českého parlamentu už v létě roku 2008 vyjádřila podezření, že Komunistická strana Čech a Moravy porušuje Ústavu. Požádala vládu, aby toto podezření nechala potvrdit nebo vyvrátit příslušným soudem, kterým je podle zákona o politických stranách Nejvyšší správní soud. Topolánkova vláda i vláda premiéra Fischera si pohazovaly s žádostí Senátu jako s horkým bramborem, mezi jejich ministry nikdy nedošlo v této věci ke shodě. Když se blížila možnost konsensu, vláda buď padla, nebo jí vypršel mandát. První vláda, která vyslyšela návrh Senátu, volání řady členů Poslanecké sněmovny i volání veřejnosti, byla vláda premiéra Nečase. V létě minulého roku přikázala ministerstvu vnitra, aby vypracovalo návrh správní žaloby na KSČM, která by v petitu rozsudku navrhovala soudu pozastavení činnosti této strany. Ministr vnitra příkaz postoupil svým podřízeným z Odboru bezpečnostní politiky. Tam se zrodil první zárodek vzpoury proti vládnímu požadavku. Se zjevnou nevůlí vyjasnit, zda je extremistická politická strana KSČM ústavní či protiústavní, odbor účelově vybral několik znalců, od nichž čekával odpor k soudnímu posuzování strany. Tři ze čtyř znalců skutečně soudní projednávání kauzy KSČM před Nevyšším správním soudem nedoporučili. To se pro Odbor bezpečnostní politiky stalo záminkou k tomu, aby svému ministrovi a jeho prostřednictvím i vládě sdělilo, že žádný návrh správní žaloby vypracovávat nebude. Ministerstvo vnitra tak poprvé bojkotovalo příkaz vlády. Ve stejné době Odbor bezpečnostní politiky MV bojkotoval i hotový návrh správní žaloby na pozastavení činnosti, zpracovaný senátní Komisí pro posouzení ústavnosti KSČM.
Vláda se nedala. Nevyvodila sice žádné důsledky za nesplnění příkazu, vyjádřila však koncem minulého roku znovu vůli správní žalobu vypracovat. Svou nedůvěru k ministerským úředníkům vyjádřila rozhodnutím, že tentokrát mají návrh vypracovat dohromady ministerstvo vnitra a ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti vládě v obsáhlém a fundovaném materiálu vládě doporučilo, aby správní žalobu vypracovala, navrhlo vládě konstruktivní návrh usnesení a postup, kterak účinnou správní žalobu, mající u soudu šanci na úspěch, vypracovat (viz).Navrhlo, aby vláda zapojila do vypracování žaloby mimo ministerstvo vnitra a ministerstva spravedlnosti i ministerstvo zahraničí, tajné služby, Ústav pro studium totalitních režimů a Legislativní radu vlády. Návrh ministerstvo spravedlnosti předalo Odboru bezpečnostní politiky MV. A zde se zrodila druhá fáze úřednické vzpoury ministerstva vnitra proti vládě. Odbor znovu oprášil loňské zamítavé posudky a znovu informoval prostřednictvím svého ministra vládu, že nedoporučuje správní žalobu vypracovat. Nejenže opět ministerstvo vnitra příkaz vlády nesplnilo, ale navíc doporučení ministerstva spravedlnosti před vládou zatajilo. Vláda pak měla k dispozici jen negativní stanovisko vnitra a přijala nemastné neslané usnesení, kde nezbylo z realistického plánu ministerstva spravedlnosti prakticky nic (viz).
Subalterní úředníci, přeživší už řadu ministrů vnitra, zdá se, svou vzpouru proti snaze vlády, aby Komunistická strana Čech a Moravy neporušovala Ústavu, prozatím vyhrávají. Kdo vlastně v tomto státě vládne?
Autor je senátor