Jedno povolební téma trvale žije, jak na sítích, tak ve vymírajících tradičních médiích, jako jsou internetové servery. Ve sněmovně zasedly mlaďoši, dokonce ženské mlaďošky! Jednadvacetiletá Julie Smejkalová dostala jedenáct tisíc preferenčních hlasů, co by za to Zbyněk Stanjura dal!

Je to opravdu pikantní situace. Na jedné straně se někdo může přeskočit, že ve sněmovně bude vymýšlet zákony studentka práv a jiný zase vyšiluje, protože poslanecký klub ODS povede částečně zkamenělý Marek Benda. Doba je ale už taková. Média, zejména ta sociální, dávají každému široký prostor, aby se zachoval jako idiot. Pro někoho je to vábení neodolatelné. Na druhou stranu ale uváženo, týrání mladých je tradice s kořeny v opičích tlupách. Ve stájích mého oblíbeného japonského sumo jsou mladí rikiši povinováni starším rikiši mýt záda. Tohle určitě nebude jednasedmdesátiletý Andrej Babiš od třiadvacetiletého Matěje Gregora chtít. Světoznámé prestižní univerzity v Cambridge a Oxfordu byly pověstné týráním studentů z nižších ročníků a výraz „bažant‟ má každá armáda na světě. Poslanečtí veteráni nebudou nováčky nutit, aby seděli na skříni a vrkali. Naštěstí snášejí mlaďoši útoky statečně. Útěchou jim může být ujištění, že je v budoucnu čekají mnohem těžší překážky. Přinese je čas.

Mládí je jediná stoprocentně léčitelná choroba. Stačí chvilku počkat a přejde to. Člověk je předurčený k tomu, aby byl po většinu svého života starý a hnusný. A taky pitomý.

Jednou jsem vykládal, jak to bylo se mnou. Když mi bylo třicet, hrozil jsem se, jak jsem byl pitomý ve dvaceti. Ve čtyřiceti mi bylo stydno při vzpomínce na sebe sama třicátníka. „Teď je mi šedesát a jsem zvědavý, jestli si to budu říkat v sedmdesáti,‟ uzavřel jsem výklad. Byla u toho tehdy devadesátiletá profesorka Věna Hrdličková.

„Nikdy to neskončí,‟ řekla. „Budete si to říkat i v osmdesáti.‟

Ona sama je na věčnosti, mně je osmdesát a vím, že měla pravdu.

Přeji mladým poslancům úspěch. Už to, že se stali poslanci je vítězství. Nicméně podotknu, že není pravda, že na věku nezáleží. Umění vyjít s lidmi, to je jiná kategorie a chvilku se to člověk učí. Nebo nenaučí. Potkal jsem spoustu úžasně chytrých lidí a skončili přes všechny schopnosti v pomyslné škarpě. Říká se tomu sociální inteligence.

Ostatně, sociální inteligence je přesně to, co chybí těm, kdo pokřikují, že si Julie Smejkalová neumí zavázat tkaničky.

Psáno prop Lidové noviny