O co více bude ODS trvat na poplatcích, o to horší bude její výsledek v příštích volbách. Bez ohledu na Senát je v krajích jasno, poplatky v některých nemocnicích a lékárnách lidé platit budou a v jiných nebudou. Existuje snad lepší permanentní předvolební agitace? ČSSD, která navrhuje zrušení poplatků pro všechny, v takové situaci zřetelně prosazuje rovnost občanů (tedy neplatit - bez ohledu na to, do které nemocnice zrovna spadají). Na nerovnost si budou stěžovat i majitelé lékáren, jimž všichni utečou do krajských lékáren, kde lék bude bez poplatku. To nemá chybu, z hlediska ČSSD je udržení poplatkové nerovnosti až do voleb možná i žádoucí. Z hlediska ODS jsou nyní poplatky ve zdravotnictví bolavým vředem, do kterého se bude opozice stále rýpat, a zápach z vytékajícího hnisu bude ovlivňovat politiku v celé její šíři.
Rozumný předseda ODS by měl volit racionální postup. Se vstřícným prohlášením – voliči si to tak přejí, voličům nasloucháme i jindy, než před volbami - ztracenou pozici vzdát a opustit.
Poplatky ve zdravotnictví nejsou přece pro ODS žádnou fundamentalistickou ideovou záležitostí. Ekonomicky také ne. Objemem několika miliard korun celé zdravotnictví, kterým protéká 200 miliard ročně, nevytrhnou. Tím méně pak vytrhnou státní rozpočet v řádu 1000 miliard korun. Politická cena, kterou za zavedení poplatků ODS platí, je neúměrná.
Poplatky by byly logické, morální a ospravedlnitelné snad jen na dvou místech:
1. v případě příspěvku na stravu v nemocnicích (doma také jíme)
2. možná na pohotovosti (nával těch, kdo neměli prostě jen čas dojít si k lékaři přes den, může vést k tomu, že lékař nestačí ošetřit ty vskutku vážně nemocné).
Kdyby koalice obhajovala toto stanovisko, sotva by na něm prohrála krajské volby. Platit ale pokutu 30 Kč za každou návštěvu lékaře a za každou položku na receptu, to vskutku musí lidé vnímat negativně.
A argument, že zbude více na léčbu rakoviny? Reálně zbylo více na účtech pojišťoven, ale nepoužité peníze na účtu nikomu rakovinu nevyléčí.
Cesta k zlepšení zdravotnictví vede jinudy:
1. definovat standard hrazený pojišťovnou a za nadstandard vybírat doplatek. Tak, jako je to už nyní u léků – nejlevnější lék dané skupiny hradí plně pojišťovna, všechny ostatní dražší varianty (v podstatě téhož léku) jsou s doplatkem.
2. zavést zpětnou vazbu, jak kdo kvalitně léčí. Jednak přes pojišťovny – efektivita vynaložených nákladů. A ta druhá, která se týká odbornosti. Před lety to bylo tak, že primář na okresním oddělení nemocnice odborně velel ambulantním specialistům svého oboru na obvodech v daném okrese. Všechny problémy a těžké případy totiž skončily příjmem pacienta na lůžko na jeho oddělení v nemocnici. Primář samozřejmě dobře věděl, odkud přicházejí. Řadu věcí probral se svými lékaři, a napravil. Očekávat, že to udělá až soud po stížnosti (mrtvého) pacienta, to je moc dlouhá cesta.
V kraji byla struktura obdobná, krajský primář opět věděl, co se děje na okresech, protože problémové případy a všechna hlášení se sbíhala u něj.
A nad nimi bylo ministerstvo, kde se problémy řešily na základě schůzek krajských primářů.
Myšlenka, že odbornost uhlídá pojišťovna, která je omezena přístupem k datům, má revizní lékaře zahlcené administrativou a její hlavní starostí je udržet rozpočet, je nereálná.
A myšlenka, že odbornou kvalitu uhlídá trh, tedy pacient? To už je úplná absurdita. Pacient ocení, když jsou na něj vlídní, nemusí dlouho čekat, ordinace je hezky vymalovaná a třeba mu v recepci uvaří kafe. Odborné problematice ale nerozumí – popravdě řečeno ani lékař jedné specializace nerozumí specializaci jiné.
Závěr je jasný: poplatky zrušit, a čím dříve, tím pro ODS lépe. A soustředit se na standardy, ekonomickou kontrolu a odbornou hierarchii.