Na volební úspěch Směru čeští sociální demokraté nemají, recepty od Dunaje ale rádi zavedou. Dojde i na zestátňování?
Kdo nejvíc sjednocuje české sociální demokraty? Zjevně to není předseda Bohuslav Sobotka ani jeho vnitrostranický rival Michal Hašek, a už vůbec ne prezident Miloš Zeman. Ten, k němuž doslova vzhlíží celá partaj, nemá české občanství, natož členskou legitimaci ČSSD. Předsedá vládě sousedního Slovenska a díky suverénnímu vítězství svého Směru - sociální demokracie v loňských volbách sestavil jednobarevnou vládu s pohodlnou většinou v parlamentu. Pro tuzemské socialisty je něco takového vzdálená meta. O to víc jim úspěch Roberta Fica s blížícími se volbami imponuje.
Jak ČSSD svého Fica postrádá, ačkoli by si ho toužebně přála, bylo zřetelně vidět na březnovém sjezdu sociální demokracie v Ostravě. Slovenský premiér byl nejočekávanějším hostem hned po prezidentu Zemanovi.
Když vstoupil svým rázným krokem do sálu, pošťuchování mezi sobotkovci a haškovci šlo na chvíli stranou. Delegáti Fica nadšeně přivítali potleskem vstoje a následující půlhodinu obdivně poslouchali jeho návod na levicové vládnutí. Ještě několikrát ho odměnili aplausem, například když zdůraznil, jak Směr zařízl zlaté tele pravicových politiků v podobě rovné daně, uvalil na banky zvláštní odvody nebo přihodil na stranu zaměstnanců v zákoníku práce. "Pokud máme konsolidovat, konsolidujme na úkor těch, kteří mají reálné finanční prostředky," nabádal Fico. Přestože působí při projevech trochu upjatě, jeho osobní kouzlo ve vítkovickém plynojemu zjevně zapůsobilo.
S o to více skličujícími pocity mohli pak účastníci sjezdu sledovat tiskovou konferenci, na které vedle sebe naživo vystoupili Fico a Sobotka. Bez ohledu na čistě vizuální vjem, při němž chtě nechtě vynikala pěstěná muskulatura slovenského premiéra, srovnávací pohled na oba politiky byl více než symbolický. Fico suverénně přednášel jako ten, kdo má ve své straně nezpochybnitelnou pozici, dokázal ve volbách převálcovat konkurenci a nemusí se ohlížet na žádného koaličního partnera. Vedle stojící předseda ČSSD působil jako usmívající se žáček, který bedlivě poslouchá svého učitele. Přitom dobře ví, že podobného úspěchu nikdy nedosáhne.
Levicový macho
Teoretický potenciál existuje - tři levicové strany, tedy ČSSD, KSČM a SPOZ, by podle současných preferencí mohly dohromady přilákat oněch 44 procent, které loni získal Směr. Největší problém tkví v rigidní, ovšem stále velmi silné KSČM, která se téměř čtvrtstoletí po sametové revoluci těší pevnému voličskému zázemí. Na Slovensku se komunisté po roce 1989 přetransformovali na Stranu demokratické levice (SDL) a přinejmenším se snažili tvářit jako moderní socialisté. Ostatně Fico v SDL politicky vyrostl. Později z ní sice demonstrativně odešel a po založení Směru nejdřív vystupoval jako politik "třetí cesty", jenže brzy mu došlo, že většina Slováků víc než na pragmatismus slyší na údernou rétoriku, zaměřenou hlavně proti reformám liberálněkonzervativních vlád. Během této transformace Směr pohltil několik menších levicových subjektů včetně SDL a mimo jiné tak získal i přídomek "sociální demokracie".
Politologové zdůrazňují, že Směr se více než klasické straně blíží sponzorskému projektu některých slovenských podnikatelů. Mnozí jsou známí také v Česku, dříve se spekulovalo o Andreji Babišovi, jenž má ve své rodné zemi mnoho podniků. Mezi dalšími je údajně Juraj Široký, bývalý rozvědčík, později manažer slovenské části harvardských fondů a dnes šéf hokejového Slovanu. Druhou nespornou slabinou ČSSD v porovnání se Směrem je postava lídra. Vždy rázný, většinou podmračený, přitom zároveň hbitě mluvící Fico působí mezi slovenskými politiky jako jiná váhová kategorie. Svým způsobem navázal na někdejší dominanci Vladimíra Mečiara, ze současných středoevropských politiků bývá přirovnáván k Viktoru Orbánovi. Na rozdíl od nich se neunáhluje k protidemokratickým přešlapům, jako bylo kupříkladu zneužívání tajné služby proti opozici na Slovensku v 90. letech nebo ohýbání ústavního systému v Maďarsku. Vystupuje jako evropský demokrat a zastánce přijatého eura -byť v očích mnoha voličů zůstává národovcem, ochraňujícím Slováky proti maďarské rozpínavosti. Body mu vynáší také image tvrdého sportovce, který ráno běhá kilometry na dunajské hrázi a před televizními kamerami závodí v klicích s profesionálními vojáky. Je to sice brnkání na ty jednodušší vjemy voličů, každopádně má ale větší šance na úspěch než třeba otylé hovory u bazénku jednoho z místopředsedů ČSSD. Naopak bulvární zprávy o záletech jeho postavením nijak neotřásly (včetně aférky po nedávno otištěných fotografiích napovídajících o blízkém vztahu s kolegyní z úřadu vlády).
Podněty z Východu
Tuzemští sociální demokraté na podobný úspěch jako Směr v dohledné době nemají. Co jim nelze upřít, jsou snahy o napodobení, předseda Bohuslav Sobotka hovoří o "velké inspiraci". Vládnutí Směru sledují v ČSSD jako blízkou laboratoř a odzkoušené pokusy v bývalé menší federální republice hodlají po říjnových volbách a očekávaném napochodování do Strakovy akademie aplikovat i v Česku. Ani tak nezáleží na tom, jestli by vládly menšinově, nebo v koalici s ostatní levicí. Komunisté i Zemanovci by nejspíš také souhlasili se zvýšením daně pro bohaté, tlaku na bankovní sektor nebo na registrační pokladny s navázanou účtenkovou loterií, která se nedávno na Slovensku rozběhla. Do hry se mohou dostat další pokušení, jimž Fico neodolal. Třeba zestátňování v klíčových odvětvích.
Není náhoda, že si slovenský premiér "posvítil" na dvě velmi citlivá odvětví, konkrétně na energetiku a zdravotní pojištění. Faktickým návratem ke státnímu cenovému monopolu sleduje bezesporu hlavně upevnění politických bodů. On bude v očích lidí tím, kdo je zachránil před drahým plynem a zprostředkovaně i elektřinou a nepřipustí, aby na systému zdravotního pojištění vydělávala soukromá firma. Na první pohled další marketingový zářez; co na tom, že je populistický. V obou případech nepřišli soukromí investoři zkrátka, ba naopak. Shodou okolností u zestátnění SPP i zdravotní pojišťovny Dôvera figurují jako prodávající československé finanční skupiny (viz samostatné boxy).
Bylo by nefér přiřknout zestátňovací tendence jenom levici. Vzpomeňme na plány exministra průmyslu Martina Kuby na zpětné ovládnutí tuzemských rafinerií. Příklady najdeme i v blízkém zahraničí. Systém soukromých penzijních fondů v Maďarsku i Polsku utnuly středopravé vlády (Fico oproti nim pouze upravil parametry ve prospěch státního pilíře). Pravdou zůstává, že levice se tímto směrem projevuje výrazněji. Návrh ČSSD na přerod ČMZRB v univerzální komerční banku napovídá, že po volbách se mohou na stůl dostat hodně zajímavé projekty.
Týdeník EURO 40/2013, 30.9.2013