Chápu, že stanovisko grémia soc. dem. k výsledkům voleb, které v sobotu přečetl Jiří Paroubek a v němž je zmínka, že demokracie utrpěla tvrdý zásah srovnatelný snad jen s únorem 1948, se mnoha občanům nelíbilo a že je považovali za nepatřičné. (Ostatně Paroubek se za část svého vystoupení omluvil.) Pro Martina Bursíka se tato slova dokonce stala záminkou, aby mohl veřejnosti sdělit, že zelení nebudou jednat s ČSSD.

Bohužel v ČR se stále měří dvojím metrem. Obsahově stejné varování před nebezpečím února 1948 totiž vyslovil krátce před volbami - a v různých souvislostech je nejednou opakoval - prezident Václav Klaus slovy, že nepřipustí opakování února 1948 a že tedy neumožní vznik menšinové vlády soc. dem. Je těžké vést opravdu racionální politiku, když se vychází z toho, že jeden něco může a druhý totéž nemůže.

Připomínám to proto, že s vítězstvím ODS a případným vznikem jí vedené vlády opravdu v ČR hrozí nebezpečí oslabení ústavních principů naší parlamentní demokracie. Nejednou jsem psal o tom, že ODS nemá žádné pevné pojetí ústavních principů a že k ústavním pravidlům, případně k návrhům na jejich změnu, přistupuje velmi utilitárně, podle toho, jak se jí to momentálně hodí.

Svého času ostře kritizovala Václava Havla za příliš volné využívání prezidentských pravomocí a prosazovala jejich změnu. Když se prezidentem stal Klaus, ODS na tyto požadavky zapomněla a nekriticky schvaluje to, jak prezident nejednou jedná nad rámec pravidel, která pro výkon jeho úřadu stanoví ústava ČR. Vždyť i v předvolební kampani v rozporu s ústavní rolí prezidenta republiky jako představitele všech občanů, tj. nadstranického ústavního orgánu, vystupoval bojovně v zájmu ODS proti soc. dem. a Jiřímu Paroubkovi.

Znovu se tento postoj k ústavním postupům a pravidlům projevil ve stanovisku Mirka Topolánka, který na adresu Paroubkovy vlády prohlásil, že již nemá legitimitu a měla by se proto vystříhat závažných rozhodnutí a udržovat jen nezbytný chod vládní exekutivy. Topolánek by však měl vzít na vědomí, že z ústavního hlediska i jím vedená vláda, pokud ji bude Klaus jmenovat, získá potřebnou legitimitu k výkonu své funkce až poté, co jí Sněmovna vysloví důvěru. Pokud důvěru mít nebude, ani jeho vláda by neměla přijímat rozhodnutí přesahující rámec běžné vládní administrativy.

Pokud tedy Topolánek naznačuje, že má v úmyslu po jmenování vlády zahájit personální čistky, potvrzuje jen, že občanům od něj a této vlády opravdu hrozí nebezpečí, že ústavní principy, na kterých spočívá naše parlamentní demokracie, mohou být vážně ohroženy.

Právo, 9.6.2006

Autor je poslanec za ČSSD