Policie odposlouchává prezidenty, premiéry, odposlouchává na sjezdech politických stran, zatýká tam, kde není jasné, zda to, za co zatýká, je trestné, a nezatýka tam, kde o trestnosti není sporu.

Zatýká tam, kde nemá žádný konkrétní důkaz, v naději, že důkazy někde vyloví později a veřejnost je dostatečně zmanipulovaná hysterickým voláním po "boji s korupcí", aby to nejen přijala, ale aby to přijala s revolučním nadšením.

Odposlouchávání není přesně cíleným prostředkem. Odposlechy povolené státními zástupci a soudci začínají hned na počátku vyšetřování, aniž pro ně byly v této fázi nezbytné. Jsou plošné a podobají se rybářské síti rozprostřené hned na počátku jakéhokoliv vyšetřování v naději, že se někdo chytí. Policejní práce, jak se zdá, prošla změnou. Zatímco jsem někde četl výrok prvorepublikového policajta, že dobrý policajt prošoupe dvoje boty ročně, dnešní vyšetřovatelé zřejmě riskují nateklé ušní boltce a permanentní hluchotu. Zdá se, že policie nevyšetřuje, policie naslouchá.

Používá hrubé donucovací prostředky tam, kde je situace nevyžaduje, a porušuje tím zákon o policii.

Zasahuje bez předběžné konzultace s prezidentem, premiérem a ministrem v objektech vlády, zatýká přední činitele bezpečnostních služeb bez konzultace s příslušným ministrem.

A část medií se raduje. Velká část veřejnosti se raduje.

Systém je špatný. Náš systém je postaven na kompromisech, dohodách a obchodech "něco za něco".

Ani nemůže být jiný, poměrný volební systém je v našich podmínkách špatný, vede k tomu, že nikdy nebudeme mít (rozhodně jsme dosud neměli) vládu, která by mohla vládnout, ani politickou stranu, která by mohla plnit svůj program a odpovídat za jeho plnění voličům. Systém nemůže fungovat bez obchodů, dohod a kompromisů. A to je špatné.

Kompromis je někdy nutný a nevyhnutelný, ale vždy je porážkou. Je výsledkem nemožnosti prosadit to, co si voliči přáli. Je výsledkem nemožnosti prosadit nejlepší řešení, za které je pak vydáváno průchozí řešení. Je politikou nejmenšího společného jmenovatele.

Ale u nás se kompromis již dávno stal pozitivním prvkem a cílem sám o sobě. Nehodnotíme politiky podle toho, s jakým úspěchem dokáží prosazovat program, s kterým je do parlamentu poslali jejich voliči, ale podle toho, jak dokáží "nalézt společné řešení". Bohužel se to "společné řešení" málokdy může obejít bez obchodů "něco za něco" a zákulisních dohod.

Po zamyšlení a hledání východisek volám již léta.

Ale rád bych, aby změna vyšla z důkladných analýz vad systému a z hodnocení možných východisek. Aby byla produktem vůle voličů, aby jejím agentem byly politické strany, ale rozhodně aby změna nebyla výsledkem mocenských zásahů a zastrašovacích metod ozbrojených mocenských složek, bezpečnostních orgánů a prokurátorů.

Z takové "změny" mám strach.