Povolební jednání bude ještě velmi komplikované.
Situaci ztěžuje i to, že v praxi se neustálily zvyklosti při jednání hlavy státu se zástupci parlamentních stran.

Lze tu poukázat např. na rozdíl mezi chováním prezidentů ČR a SR. Václav Klaus ještě před vyhlášením oficiálních výsledků voleb oznámil, že k sobě pozval předsedu ODS, aby ho pověřil jednáním o sestavení nové vlády. Ivan Gašparovič přizval představitele všech parlamentních stran a předsedu nejsilnější strany pověřil teprve poté. Tento rozdíl v chování se může zdát nevýznamný, ale není. Jde o to, jak prezident, podle slibu nestranický a nadstranický, přistupuje ke všem účastníkům parlamentního dění, zda mezi nimi rozlišuje podle vlastního uvážení.

Mirek Topolánek prohlásil, že kdyby jeho prvý pokus, který podstoupí jako premiér vlády ODS, KDU-ČSL a zelených, neuspěl, může být V. Klausem zmocněn k takovému jednání i podruhé. A kdyby se to snad nepodařilo, mohl by to zkusit potřetí (tentokrát podle ústavy na návrh předsedy Sněmovny). Topolánek tuto představu formuloval nejednou a Klaus se od ní nedistancoval.

To stojí za pozornost, protože v době opoziční smlouvy v roce 1999 předložili poslanci soc. dem. a ODS návrh změny ústavy, který zpřesňoval vztahy prezidenta k předsedovi vlády a vládě. Byl reakcí na předchozí chování Václava Havla, jenž si své pravomoci někdy vykládal velmi volně.

V předloze, kterou zamítl Senát, se na základě požadavků ODS v čele s Klausem výslovně stanovilo, že po volbách prezident pověří představitele nejsilnější strany sestavením vlády. Pokud by nezískala ve Sněmovně důvěru, musel by tímto úkolem pověřit představitele druhé nejsilnější strany.

ODS kladla tehdy velký důraz na standardní postupy parlamentní demokracie, proto chtěla tuto velmi přesnou proceduru ústavně stanovit. Lidé, kteří se těchto jednání účastnili, nyní postupují jinak. Svými tehdejšími názory a návrhy se necítí vázáni. Každá strana jistě má právo měnit svá stanoviska. To však musí být veřejnosti důkladně vysvětleno. Jasné postoje přece patří k momentům stability ústavních institucí. Konjunkturální postoje v občanech důvěru k nim naopak oslabují.

Autor je poslanec za ČSSD