Copak by to bylo za volby, kdy se pár dnů před nimi nerozhořela taková pěkná a typicky česká kauzička?

Lithium je předvolební kauza, jak se sluší a patří: Veřejnost se staví na zadní zhruba v tom smyslu, že „cizáci nám rozeberou zemi“. Strany jako ANO, KSČM či SPD prskají, že memorandum s australskou těžařskou firmou European Metals Holdings o těžbě lithia na českém Cínovci je „krádeží za bílého dne“. ČSSD zase útoky odráží s tím, že by to naopak měla být zkušená zahraniční firma, která lithium bude těžit, a že všechno je to jen vykonstruovaná kauza. Do toho Okamurova SPD prosadila usnesení, že by naopak lithium měl těžit státní podnik. A úplně celé je to vlastně možná jen blamáž, protože komunisté ve sněmovně zase prosadili usnesení, podle něhož memorandum je vlastně stejně nezávazné...

Nakonec tedy vznikl jeden velký maglajz, ve kterém hrozí, že dojde ke zcela zásadnímu nepochopení jádra celé kauzy. A že se „svede stopa“ špatným směrem. Že se tématu chopí – jak už to tak bývá – politici, kteří budou hrát na nacionalistickou notu, nicméně ekonomii a podstatě věci rozumí jak koza petrželi.

Na celé kauze je skutečně jedna problémová věc, která mě hodně zaráží, ale která se kupodivu neřeší. A to je nejasný původ investora. Respektive jeho registrace na Panenských ostrovech. Daňový ráj má několik funkcí. Říká se mu sice „daňový“ ráj, ale daně jsou jen jedním z několika jeho aspektů. Minimálně stejně podstatnou funkcí daňového ráje bývá skrytí vlastnické struktury.

Připomeňme, že pokusy o využití daňových rájů se dají vystopovat už u kauzy solárních elektráren. Je veřejným tajemstvím, že mezi solárníky jsou i někteří bývalí čeští politici, kteří si v podstatě ušili solární zákony sobě na míru. A právě v tom vidím největší problém kauzy lithia.

Je ta údajně australská firma skutečně australská? Není podezřelé, že se o těžbu – byla-li by skutečně tak lukrativní, jak se tváříme – neuchází nějaká opravdu velká a transparentní společnost typu Rio Tinto? Vždyť my vlastně vůbec nevíme, jestli čirou náhodou v pozadí kontraktu nestojí některý český politik, který si založil firmu na Panenských ostrovech a jejím prostřednictvím prázdnou schránku v Austrálii... Anebo možná ne politik, ale nějaký český podnikatel s pochybnou historií, který ví, že by se kvůli různým škraloupům k lithiu napřímo nedostal. Vždyť proč má někdo motiv skrývat se? Nejspíš proto, že nechce, aby byl znám, protože by mu to mohlo uškodit. Komu by mohlo uškodit, že je znám? Buď nějakému politikovi, nebo někomu s pochybnou pověstí. Zní to možná jako teorie spiknutí, ale vyloučit to aktuálně vůbec nelze. A to je to, oč tu běží, ale čemu se vlastně skoro nevěnuje pozornost.

Namísto toho se uměle vyrábí kauza z faktu, že memorandum bylo uzavřeno se zahraniční, nikoliv českou firmou. A veřejnost se tím cítí pobouřena. Jenomže zrovna tohle já osobně považuji za prkotinu: Ekonomická teorie merkantilismu z přelomu 16. a 17. století, která vychází z předpokladu, že majetek je dán hlavně nerostným bohatstvím a má se hromadit a zpracovávat na území jedné země, je už dávno překonaná. Historií i modernějšími teoriemi bylo už dávno prokázáno, že takto to prostě nefunguje.

Podstatné je lithium těžit; ne to, zda nejvhodnější technologie bude česká, australská či eskymácká. Veřejnosti prezentované tvrzení, že by údajně mělo být problémem, že investor je ze zahraničí, je tedy zavádějící. V pozadí stojí vlastně nevyřčený předpoklad, že „zisky musíme držet doma“. Jenomže tahle úvaha má jednu zásadní chybu.

Zaprvé kdyby lithium začala těžit normální transparentní soukromá zahraniční společnost, pak pochopitelně není pravda, že z toho Česko nic mít nebude. Tato společnost by totiž státu platila DPH, daň z příjmu právnických osob i úhradu z vydobytých nerostů, takže česká ekonomika nepřijde zkrátka.

Zadruhé musíme si uvědomit, že lithium je dost možná nafouklá bublina. Je relativně vzácné a drahé. Tudíž automobilové a další společnosti se už nějaký ten čas usilovně snaží hledat za lithium náhradu. Lithium se tedy už dávno mělo těžit; my s ním ale dělali tak dlouho takové cavyky a vymýšleli si, proč to pořád nejde (jako například že je potřeba chránit vzácného tetřívka žijícího v lesích kolem Cínovce), až nám možná už ujel vlak a těžbu se podaří rozběhnout až v době, když už lithium bude dávno za zenitem.

A zatřetí pro případ, že by lithium měl těžit stát, jak na to tlačí strana SPD, budiž řečeno, že my jako stát nemáme technologii, nevíme, zda za deset let bude lithium stále ještě finančně zajímavé, a navíc lithium se u nás bude těžit poměrně drahou technologií přímo z rudy (to je asi takový rozdíl jako těžit ropu z vrtu či z břidlic hydraulickým štěpením – obojí je jinak technologicky i finančně náročné). Kdyby za těchto podmínek chtěl těžit stát, byl by to naprostý hazard s penězi daňových poplatníků. Jenomže podle posledního usnesení poslanců to přesně na takový hazard vypadá.

Takže si to shrneme: Kvůli neexistujícímu problému s tím, že investor je ze zahraniční, jsme nejspíš úplně omylem vyštípali silně podezřelou firmu, která nikomu podezřelá nebyla a dost možná patřila Čechům, abychom díky předvolebnímu boji, hře na nacionalistickou strunu a díky překonané teorii z 16. století podstoupili hazard s veřejnými financemi. Báječné.

(Blog byl napsán 18. 10. – od té doby mohlo dojít k určitému posunu této živé kauzy)

Převzato z Sichtarova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky

Autorka je ředitelka společnosti Next Finance s.r.o.