Nevím, zda je pro nás všechny výhodné a vhodné, aby funkci ministra zdravotnictví zastával člověk, který práci svého resortu a svou vizi zdravotnictví presentuje na stránkách denního tisku formou placené inzerce. Nevím, zda je vhodné, aby se peníze, ve zdravotnictví tolik potřebné, investovaly v prosinci do reklamní kampaně na 1/4 listu několika deníků, do kampaně, která má nás všechny přesvědčit, že ministerstvo zdravotnictví zachraňuje nemocnice ze soukromých rukou. A zařátkem ledna do další reklamní kampaně, která nás má přesvědčit, opět inzerátem podobného rozsahu, že se pacienti nikdy neměli lépe. A naprosto netuším, je-li vhodné, aby ministr zdravotnictví přednášel svůj pohled na současné zdravotnictví a svoji vizi jeho budoucnosti účastníkům fóra v paláci Žofín za účastnický poplatek 976,- Kč resp. 2900 Kč.

Domnívám se, že ministr má určité výsadní mediální postavení a všechna tato sdělení by mohl presentovat zcela bezplatně na tiskové konferenci, a to dokonce s mnohem masivnějším zájmem ostatních sdělovacích prostředků.

Jestliže však ministr nezvolil tento „ministerský“ způsob presentace své reformy zdravotnictví a místo toho volí přesvědčovací taktiku harvardských fondů z 1. vlny kuponové privatizace, musím se, a voliči a občané platící daně také, nutně ptát proč?!

Jedním důvodem může být, že nedůvěřuje novinářům a sdělovacím prostředkům, že by jeho vizi a současné změny k lepšímu presentovaly přesně a nezkresleně. Tomu bych se nedivil, neboť toto zažíváme, my lékárníci, v poslední době velice často. Být novinářem, tím slušným a nezávislým, asi by mne tato ministerská, ale i lékárenská, nedůvěra znepokojovala.

Druhým důvodem může být naopak to, že vizi nového Rathova zdravotnictví nepřijímá s důvěrou ani náš nejčtenější bulvární deník. V tom případě chápu, že pro její postupné zveřejňování bude nutno zaplatit ještě nějaký ten reklamní prostor.

Ale zase se musím ptát: Je skutečně nutné kupovat si místo na své názory a vize. Je nutné používat k tomu veřejné finance. Je nutné tolik vychvalovat práci, která se projevuje pouze chaosem a nejistotou? Je vůbec možné použít finance určené k léčení pacientů na reklamu? A - stylem vyjadřování ministra zdravotnictví - „není tato marnotratná činnost parazitováním na ubohých pacientech? Na těch, kterým by za ty peníze mohly být provedeny několikrát odložené operace?“

Autor je lékárník, kterého - slovy ministra zdravotnictví, a tedy i vlády - tato země nepotřebuje.