Může prezidenta Zemana pokořit a ponížit

Miloš Zeman je krůček od katastrofálního výprasku, nejspíš si však odnese vítězství.

Prezident zatím vůbec neporušil Ústavu; jeho kroky jsou zatím plně ústavní. Dělá, na co má právo. Koleduje si ale o vážnou politickou porážku. Parlament, pokud by chtěl, může v našem ústavním systému prezidenta nejen politicky porazit, ale i drsně pokořit a ponížit. Pokud by chtěl. Udělá to? Pochybuji.

Jak porazit, jak pokořit a jak ponížit?

Poslanecká sněmovna může – kdykoli – seškrtat rozpočet prezidentské kanceláře.

Politické strany ani nemusejí usilovat o nějaké vznešené ideály, zcela stačí, budou-li sledovat vlastní zájmy. Tři nejsilnější demokratické strany – ČSSD, ODS a TOP 09 – mají dohromady v obou komorách parlamentu pohodlnou ústavní většinu, můžou tedy změnit Ústavu tak, že prezidentovi odeberou relevantní pravomoci. Kdyby chtěly, mohly by prezidentský úřad nově definovat až k irelevantnosti.

Rusnokově (tedy Zemanově) vládě mohou okamžitě vyslovit nedůvěru, vzápětí přijmout rezoluci vyzývající prezidenta ke jmenování druhého premiéra a následně i jeho vládě "dát padáka". Třetí pokus – určení jména třetího premiéra – pak připadá předsedkyni Poslanecké sněmovny. Z toho vyplývá politická porážka prezidenta, navíc by vypadal jako politický amatér a břídil.

Lze namítnout, že prezident může Rusnokovu (svoji) vládu po vyslovení nedůvěry sněmovnou nechat vládnout v demisi neomezeně dlouho, v podstatě až do voleb v květnu 2014. Ústava přece nemá termíny…

Ústavní žaloba

Poslanci a senátoři však mohou podat na prezidenta ústavní žalobu pro nečinnost, neplnění ústavních povinností, a dokonce hrozit, že nastane impeachment, odvolání prezidenta – hrozit nikoli předčasnými volbami do sněmovny, ale předčasnými volbami prezidentskými.

Nebo může ústavní většina v obou komorách parlamentu konstatovat, že v našem ústavním systému se experiment s přímou volbou prezidenta nezdařil, a proto se vracíme k jeho nepřímé volbě, k výběru prezidenta parlamentem. Nezapomínejme, že tři nejsilnější demokratické politické strany mají v obou komorách parlamentu pohodlnou ústavní většinu…

Aby bylo jasno, nastiňuji, co by se mohlo stát, nikoli, co se nutně stane. Uvědomme si však, že řeči o "ústavním převratu", Zemanově budování "vertikály moci" či o jeho "putinizaci Česka" by se mohly ukázat jen řečmi, kdyby parlament konal. Stačí, aby konal.

Rozsypání sociální demokracie

V našem ústavním systému má totiž nejlepší a nejsilnější karty v ruce parlament, nikoli prezident. A kdyby je parlament hrál umně – v zájmu parlamentarismu i svém vlastním –, může prezidentovi uštědřit politický výprask, jaký u nás od listopadu 1989 ještě nikdo nezažil. Parlament je více než schopný ústavně svá práva a výsady nejen obhájit, obránit a udržet, ale i rozšířit.

Stačí jen, aby jednal a konal. Navíc nemá co ztratit, může jen získat. A má nejlepší trumfy v ruce. Nevěřím však, že se to stane. Něco mi napovídá, že se sociální demokracie tváří v tvář prezidentu Zemanovi rozsype. Lidé, kteří nejsou ochotní či schopní prosazovat nejen své ideály, ale ani zájmy, si však nezaslouží vládnout. A dokonce ani politicky existovat.

To, co by se mohlo stát naprostým triumfem parlamentu, proto může nakonec vyústit v triumf prezidenta. A to nikoli díky prezidentově chytrosti, ale kvůli hlouposti parlamentu. Prezident Zeman je jen krůček od katastrofální porážky. Nejspíš si však odnese vítězství.

Vyšlo na www.ceskapozice.cz